Menu   úvod
  dokumenty YCVP
  aktuálně
  stalo se
  kalendář akcí
  příjezd na Vranov
  orientační plánek pláže
  galerie lodí
  bazar
  informační materiály
  seznam námořních plaveb
  kontakt
  video kanál
  odkazy

 

 
Aktualne v YCVP0735


Všechno je jinak..
Každoročně na jaře, se konaly Valné hromady Yacht clubu Vranovská přehrada. V dnešní situaci ovšem i tradice a léta zaběhané postupy berou za své. My jsme si museli počkat na svou Valnou hromadu 2020, celého půl roku. A zvolit místo s nejmenším rizikem šíření korona viru. Volba padla na kemp jachklubu na Vranovské přehradě.
V sobotu 19. září ve 14h se nás tam sešlo 26. Na programu schůze bylo zhodnocení celoroční činnosti, finanční zhodnocení minulého roku i schválení rozpočtu na letošní rok 2020. Proběhnout musely i volby do orgánů YCVP z.s.
Hlavní zprávu s celkovým výčtem všeho co se u nás událo a změnilo, přednesl prezident YCVP, Ing. Miroslav Švéda. Závěr jeho zprávy tvořil návrh finančního rozpočtu na letošní rok 2020.
Poté proběhly volby do orgánů jachtklubu. Staronovým prezidentem YCVP se stal Ing. Miroslav Švéda, víceprezidentem YC jsme si zvolili opět Petra Fice a do výkonného výboru YC, byli zvoleni znovu Libor Malafa, Ladislav Kulíšek, Lubomír Vaněk. Do revizní komise YC byli Valnou hromadou potvrzeni Petr Fejt, Pavel Bula a Emanuel Briestenský.
V závěrečné diskuzi nad úkoly letošního roku zaznělo několik návrhů, jež byly přijaty. Se zajímavým nápadem přišel Ing. Petr Koziel. Zavést formu udílení čestného členství členům, kteří se obzvlášť zaslouží o rozvoj jachtklubu.
Do dneška jsme čestné členství nepostrádali. Výrazné osobnosti mezi námi umělo ohodnotit vedení jachtklubu na návrh výkonného výboru udílením diplomů a čestných uznání. Určitě si to přítomní na valné hromadě uvědomili a jeho návrh ve veřejném hlasování zamítli.
Naše řady se rozšířily po jednohlasném hlasování o dva nové členy, Jakuba Pokorného a Jana Havliše.
Průběh valné hromady a řešení problémů opět potvrdily, že jachtaři jsou dobrá parta, zvyklá od vody držet spolu a na všem se společně domluvit.
- NOVÉMU VEDENÍ PŘEJEME ÚSPĚCH, KLID PŘI PRÁCI A DOSTATEK ENERGIE NA PROSAZOVÁNÍ SVÝCH ROZHODNUTÍ!


Odešel kamarád
V úterý, 22 září zemřel Michal Svitok. Patřil mezi zakládající členy jachtklubu Vranovská přehrada. Od samého začátku existence YCVP, se aktivně zapojil do realizace první klubové mariny pod mostem na pokraji Švýcarské zátoky. Poté se stejným zápalem léta pokračoval i na vzniku nové základny YCVP, pod vojenskou zotavovnou. Nezapomenutelné jsou společné plavby, v nichž se svou kajutovkou "Polárka", patřil ke štikám mezi účastníky našich klubových regat.
- Michale, nezapomeneme!


Valná hromada Jachtklubu Vranovská přehrada
Vážení členové a členky YCVP,
protože pomalu končí čas prázdnin a dovolených, oznamuji Vám předběžně nový termín konání valné hromady našeho spolku. Bude se konat v sobotu 19. září od 14.00 hodin v prostorách jachtklubu Vranovská přehrada.

Vzhledem k situaci, kdy se začínají opět zavádět regulační opatření kvůli koronaviru, berte toto datum jako termín, který ještě nemusí být konečný.
Přesto Vás prosím o nahlášení příspěvků do programu schůze, pokud má někdo připraveno něco k projednání, abychom to mohli zařadit do oficiálního programu na pozvánku, kterou rozešleme následně.
Stejně tak prosím ty, kteří vědí, že se nemohou zúčastnit, aby se předem omluvili, což v minulých letech jaksi někteří zapomínali udělat.

Děkuji
za VV YCVP
M. Švéda


SOS z Lančovské zátoky
Budu Vám vyprávět pohádku.
Bylo , nebylo .... V malebné Lančovské zátoce žila malá plachetnička. Jmenovala se Karavela. Pohupovala se na hladině zátoky a bylo jí dobře na světě. Na její přídi se občas odehrávaly námluvy konipásků a za čas vyvedli mladé. Občas si vyplula. Většinou to sice bylo na elektromotor. Ale svůj štíhlý stěžeň měla stále hrdě vztyčený. Moc jí slušel. Jednoho dne se na obloze objevil černý mrak a za ním silný vítr. Karavelka chtěla uplavat ale už to nestihla. Vítr se jí opřel do boku a silně ji rozhoupal. Chtěla mu uniknout a rychle udělala eskymácký obrat. Ale ouha. Podařilo se jí udělat jen polovinu obratu. Na víc už neměla sílu. A tak tam trčela stěžněm dolů několik týdnů. Ovšem, dověděla se o tom posádka lodi Calypso a začaly se dít věci. Najednou se v záři slunce na obzoru objevila rudá loď Calypso s houkajícím Kulíškem na stěžní a králem Miroslavem na palubě, s posádkou zkušených lodníků. Připluli k nešťastné Karavele. Ta se nestačila divit. Zaradovala se a těšila se na záchranu. Z velké lodi se vymrštilo lano a zachytilo nebohou Karavelu kolem pasu. Pak ji otočili na bok a za pomoci na boku zavěšených námořníků eskymácký obrat elegantně dokončila. Všichni svědci události na vodě i na souši uznale zatleskali!
A tak i tato, jako každá správná pohádka, měla šťastný konec. Karavelka se opět šťastně pohupuje na hladině a na její přídi se opět konají námluvy konipásků tak, aby ještě letos stačili vyvést mladé.
No a jak to tak v životě chodí, některé pohádky se dějí i v životě a mají šťastný konec. Ten začátek je skutečný. Vlastně celé je to skutečné. Místo je skutečné, lodi jsou skutečné, lidi jsou skuteční, i posádka je skutečná. Jen Kulíšek neseděl na stěžni ale u kormidla jachty Calypso, na palubě neseděl král Miroslav ale Mirek Švéda a posádku zkušených lodníků tvořili Mirek Rezek, Petr Fic a Jakub Pokorný. Marta Briestenská vydatně fandila. Fotky jsou autentické a ukazují zajímavou akci velice pravdivě. Celé je to prozářeno radostí ze života a člověčinou.

Zbývá ještě dodat, že ta loď je moje a jako správný člověk od vody vím, že mezi námořníky je platidlem R U M . Měla jsem litránek tohoto lahodného nápoje připraven v tašce zavázané na uzel. A jak dostat láhev na palubu lodi ?... Tašku do ruky a plavat. Tak jsem poprvé v životě plavala s lahví rumu v ruce. Rum posádka s díky přijala ale odmítli auto. Nechápala jsem. Pak se ale ukázalo, že v té tašce s rumem byly i mé klíče od auta. Tak takhle dopadl příběh mé Karavely a kamarádů z Jachtklubu Vranovská přehrada, kamarádů z "jachtecu".

No není to až k pláči dojemné ?
Jako důkaz o dnes již vzácném přátelství, jsem sepsala toto povídání.
- Olina Filová.

A Láďa Kulíšek od kormidla Calypsa, skromně dodává:
"To poděkování kamarádi , patří vám všem. Kamarádství mezi jachtaři, je pro nás trvalý závazek k pomoci. Přátelství je v dnešních časech velkou VZÁCNOSTÍ"!


Jachtec na cestách - druhá etapa Praha – Týnec nad Labem
Jachtec na cestách - pokračování, druhá etapa Praha – Týnec nad Labem.

První etapu České Budějovice – Praha jsme skončili v sobotu 1. června 2019 ve smíchovském přístavu. Moje paní Stáňa využila možnosti blízkého smíchovského nádraží a zanechala nás dva, tedy Tösen a mně osudu a odjela za svými dalšími aktivitami. Protože jsem potřeboval v pondělí něco v Praze zařídit, udělal jsem si odpočinkovou neděli. V klidu jsem posnídal a šel se projít slunečnou Prahou. Přes železniční most jsem došel na Vyšehrad, obešel hradby, dal si zmrzlinu. Cestou zpět jsem se zastavil na náplavce na pivo u známého na plovoucí restaurační lodi Žižkovák. Prostě pohoda.
čekací stání komory Smíchov

V pondělí 3. června jsem se snažil vyplout brzo, než začne naplno výletní velká plavba. Čekají mě tři komory v Praze a hned první, smíchovská je nejvytíženější komora v Evropě. Pokud nestihnu proplout včas, může se stát, že budu čekat na proplavení klidně hodinu. Vyšlo to, jsem v komoře sám, ale jakmile se začnou otevírat dolní vrata, koukám, že proti mně stojí vana s tlačným remorkérem. Moc místa mě nenechal, najel téměř až pod vrata, myslím, že jsme byli překvapení oba. No, protáhl jsem se, nic jiného nezbývalo. Prchám spodní vodou dlouhým kanálem, komora vyrovnává vlastně dva jezy, Štítkovský a Staroměstský.
Smíchov v klubovém triku dolní kanál komory Smíchov dolní kanál komory Smíchov Kampa

Nejkrásnější úsek centrem Prahy mám skoro sám pro sebe, turisté se ještě neprobudili. Na Františku začíná na lodích aktivita posádek, úklid, zásobování, příprava a já se blížím ke komoře Štvanice. Někdo se tam na horní vodě motá, nějaká menší osobárna, tak proplavujeme spolu. Vyvážu se a koukám, že se jedná o Reginu. A opravdu, se známou pražskou kapitánkou se poznáváme a komorování probíhá v družném hovoru. Společně vyplouváme na spodní vodu a úzkým kanálem se napojujeme na hlavní tok. Nechávám Reginu před sebou, abych mohl udělat pár fotek a už točí do holešovického přístavu. Já pokračuji, míjím pravobokem Starou plavbu a dlouhým obloukem se přibližuji k levému břehu, abych vplul do trojského kanálu. Na úrovni jeho horního ústí je na druhém břehu začátek slalomové trati, kde je doma naše slavná mnohonásobná vítězka ve vodním slalomu Štěpánka Hilgertová. Míjím trojským kanálem Císařský ostrov s čističkou odpadních vod – je to cítit a už mám před sebou komoru Podbaba. Ohlásím se, mám zelenou a tak za chvilku opouštím tuto zajímavou komoru se šikmými stěnami z kyklopského zdiva. Ještě se ohlédnu na panorama pražského hradu a tím opouštím Prahu.
čekací stání komory Štvanice horní voda komory Štvanice spodní voda komory Štvanice Regina
Regina točí do holešovického přístavu slepé rameno Stará Plavba vjezd do kanálu Troja komora Podbaba
v komoře Podbaba horní voda komory Podbaba

Před sebou mám poměrně široké koryto, vinoucí se mezi skalnatými kopci. Na levém břehu sleduje tok téměř až k vraňansko-hořínskému kanálu železniční trať. Na levém břehu začínají Roztoky, míjím ostrov, přívoz a už vplouvám do kanálu horní vody komory Roztoky. Proplavuji sám a za chvilku jsem dole. Na pravém břehu veliký kamenolom a vzápětí míjím Husinec. Pravý oblouk obrací tok Vltavy o 180 stupňů a jsem v Řeži, kde je jaderný výzkumný ústav. Podplouvám most a zastavuji na malé překládací hraně na krátkou svačinu.
komora Roztoky přístavní hrana v Řeži u Prahy

Je patrné, jak si řeka hloubila koryto ve skalních masivech. Za Řeží se levý břeh otevírá, zatímco pravý břeh tvoří skála, místy až k vodě. Pár kilometrů a už je tu komora Dolánky. Proplavuji, levý oblouk a na krátké rovince zaujímá na pravém břehu mohutný objekt chvatěrubského zámku. Ten má bohatou a poměrně smutnou historii, ve které se od 14. do 19. století vystřídalo mnoho majitelů. Po vydrancování Valdštejnovými vojáky ve třicetileté válce byl původní hrad přestavěn v barokním stylu, ale od poloviny 18. století již jenom chátral. V současné době je v soukromých rukou a je pomalu opravován.
komora Dolánky vjezd do komory Dolánky zámek v Chvatěrubech

Ale zpět na řeku. Necelé dva kilometry a jsou tady Kralupy nad Vltavou. Zde je na levém břehu dlouhá přístavní hrana, je možné tady přespat, či vyměnit posádku. Nádraží je nedaleko a je přímé vlakové spojení z Masarykova nádraží v Praze. Na Kralupy přímo navazuje na levém břehu Marina Vltava v Nelahozevsi. Z řeky vyniká silueta pozdně renesančního zámku, po staletí drženého roudnickou větví Lobkoviců.
přístavní hrana v Kralupech Holanďani v Nelahozevsi zámek Nelahozeves

Za zámkem na konci delší rovinky je už vidět na levém břehu další komora – Miřejovice. Opět, jako na celém tomto úseku kromě Štvanice, Podbaby a Hořína, je to komora takzvaná vlaková, tedy obě komory, malá i velká jsou řazeny za sebou. Při vyplouvání z této komory je třeba dávat pozor a počítat se silnými proudy. Přímo do spodní vody pod komoru ústí odpadní kanál z malé vodní elektrárny, a když „melou“ je to opravdu znát. Kdo neví, má plné ruce práce.
komora Miřejovice malá vodní elektrárna Miřejovice

Hned v levém oblouku můžeme na levém břehu vidět zrezivělé torzo slavného vlečného kolesového parníku Lanna 1, který pamatuje stavební společnost Lanna, zabývající se stavbou vodních děl na přelomu předminulého a minulého století. Jako technická památka ční chátrající torzo jako pomník hlouposti, ignorance, neschopnosti domluvy, pýchy a nesnášenlivosti. Samotná jeho existence by vydala na zvláštní, pro loďaře smutný příběh. Několik soukromých aktivit pro jeho záchranu přišlo vniveč a nyní se zdá, že je už opravdu pozdě.

Rychle radši pluji dál, abych stihl proplavit Hořín, pracovní doba je jenom do 17 hod. a v kanále 10 km dlouhém se může stát lecos. Třeba bych také mohl na někoho čekat, stačí potkat velkou plavbu a je vystaráno. Povedlo se, příjemný komorník v Hoříně mně proplavuje dokonce velkou komorou, protože se malá opravuje. Mám trochu obavu, nikdy jsem ve velké komoře s malou lodí nebyl a když poslouchám různé historky, jak utržené, nebo špatně vyvázané lodě kolují komorou při jejím plnění jako na kolotoči…. no, uvidíme. Nakonec byly obavy zbytečné, však jsem taky proplavoval dolů.
horní voda komory Hořín komora Hořín spodní voda komory Hořín

A jsem v Mělníku. Další milá pozornost, komorník povodí Vltavy mě předal komorníkovi povodí Labe do Obříství. Nevídané, neslýchané. Takže se nezdržuji, co stihnu Labem nahoru, to zítra jako když najdu, mám před sebou 96 kilometrů a patnáct komor a to za jeden den nestihnu. Na Labi fungují komory v jiném časovém režimu, od 6 do 18 hodin, ale žádný komorník mě nepustí do komory po půl šesté.
Nekompromisní červená a čekej do zítra. Ale chápu, má svou pracovní dobu.
Takže jedu co to dá, ale ať dělám, co dělám, rychleji, než 11 km/hod neumím. A to ještě jedu do kopce, a byť je proud minimální, i ten je znát. V Obříství o mě vědí, tak mám zelenou, rychle nahoru a spěchám do Lobkovic. Z dálky na mě mrká zelená, rychle do komory, vyvázat a nahoru. Komory v tomto úseku mají horní vrata poklopová a jejich spouštění – otevírání je pomalejší, než u vzpěrných vrat, to nikdo neovlivní. A vyjíždět na červenou, to si už jenom z profesního hlediska nedovolím. Čas je neúprosný, do Kostelce na Labem to mám dalších 7 kilometrů a už je jasné, že tuto další komoru nestihnu. Nad Lobkovickou komorou je pěkný nový veřejný můstek a tak se rozhoduji, že než něco hledat jinde, přespím tady. Vykoupat, večeře a jdu spát.
Ráno se snažím vyjet brzo s cílem Týnec nad Labem, takže před osmou startuji, odvazuji a objednávám se v Kostelci. Už od rána slunce šílí, vedro k padnutí a po celý den mě zachraňuje kočárek, mokré tričko a pravidelně namáčená čepice. A potom je to už jenom úsek, komora, proplavit, úsek, komora proplavit a tak dál, vedro, vedro, vedro k padnutí, snažím se upít bolení hlavy, vody mám naštěstí dost. Brandýs nad labem, Čelákovice, Lysá nad labem, Hradišťko, Kostomlátky. Časový plán ale narušil oběd komorníka, kdy mě nechal stát pod komorou, já ztratil téměř hodinu a začíná být jasné, že dnes už Týnec nestihnu. Ale nevadí, jede se dál. Nymburk, Poděbrady, Velký Osek. Nejhezčí úsek, na obou březích listnaté stromy, řeka se kroutí v krátkých obloucích. Můžu zde potkat krásnou výletní loď Blanici, původní hamburskou barkasu, nebo německou BIFU Krále Jiřího. Obě jsou domovem v Poděbradech. Přestávám spěchat, mám náhradní plán. Stačí, když stihnu proplavit Kolín a přespím v kolínské zdrži. A můžu si vybrat, zda-li v pískovně Sandberk, tady bych si dokonce mohl dát večeři v marině, nebo o samotě u našeho mola v pískovně Veletov.
Komora Klavary, krátký úsek do Kolína a ještě pod veletovskou komorou zahýbám do krátkého průplavu do „naší“ pískovny. Mám toho za celý den dost, vykoupat, najíst a spát, zítra je taky den.
Ráno nespěchám, mám to do Týnce pouhé dvě komory. Do Veletova to není ani půl kilometru a do Týnce asi tři. Volným krokem si Tösen vyšlapuje na 1600 otáček, jako kdyby věděla, že domov je už za rohem. Zdravím se se známými komorníky, míjím týneckou marinu, proplavuji poslední komoru a už se vyvazuji u mola. Zajistit loď, uklidit, natáhnout kočárovou střechu, pobalit věci a dojít na nádraží – je to asi 100 metrů. Ono něco pojede – a za chvíli jsem doma. Je středa 5. června 2019.
Cesta z Prahy do Týnce nad Labem trvala dva a půl dne, 53 km do Mělníka a 96 kilometrů do Týnce, celkem 149 km. Je zásadní rozdíl v okolí obou řek. Zatímco Vltava si prodírá pod Prahou cestu skalnatým masivem a teprve za Kralupy se krajina otevírá, Labe se vine polabskou nížinou a pouze břehové porosty a četné oblouky zpestřují plavbu.
velká plavba Jachtec pod Vyšehradem Karlův most
Karlův most 1 krajina pod Prahou 1 krajina pod Prahou 2

Pardubice 29. 6. 2020
Ivan Jirout


Informace Státní plavební správy
o technických prohlídkách malých plavidel v lokalitách v územní působnosti pobočky Přerov pro rok 2020
najdete v přiloženém pdf - Informace_SPS_2020.pdf
Upozorňujeme na on line objednávání technických prohlídek již evidovaných plavidel.


Jachtec na cestách
Zdařec, kamarádi!
I letos budu pokračovat zmínkami o zajímavých výpravách členů jachtklubu za poznáním i dobrodružstvím v rubrice "Jachtec na cestách".
A první bude fotogalerie Jardy Štefanika, který se s přítelkyní Miluškou, právě vrátili z plavby Arábií na palubě výletní lodi Horizon. Na stránkách Jardova cestovatelského deníku - cesty-st.webnode.cz, je i spousta atraktivních fotek z dalších, jimi navštívených, exotických destinací.
Příjemný dny!
- TaH -


Maškarní námořnický bál 2020
Na úvod je třeba se zmínit o rozhodnutí vedení jachtklubu, vrátit pořádání bálu do míst, kde celá tato pozoruhodná tradice začala prvním ročníkem. Do podkrovní vinárny v Kramářské uličce.
A již v sobotu dopoledne, prvního února, se začalo s výzdobou vinárny.
Na mnohahodinové práci na výzdobě a dekoracích s jachtařskou tématikou, se podíleli dobrovolníci z řad členů jachtklubu. Letos ovšem stáli před problémem, který od nich vyžadoval velkou porci vkusu a smyslu pro detajly.
Příklad za všechny. Ples byl po osumnácté , ale poprvé v křídově vybíleném sále. Výzdoba už byla hotová, všechno jsem nafotil a při prohlížení fotek nám stále něco nesedí, nemá to komorní nádech. Bílý prostor úplně pohlcoval výzdobu. Řešení muselo být rychlé. Na poslední chvíli se v sobotu daří sehnat pět ultrafialových lamp. K tomu zapálené svíčky na stolech dotvoří požadovanou atmosféru. Šli jsme do neznámé situace jak to tedy dopadne a ono to vyšlo - konec dobrý všechno dobré!
Přístavem nám byla již zmíněná, populární podkrovní vinárna M-Centra v Kramářské uličce, která byla vyšňořena tradiční výzdobou s diaprojekcí. A v 19.00 hodin jsme vypluli.
Všechny uvítal prezident jachtklubu Vranovská přehrada, Ing Miroslav Švéda. Popřál dobrou zábavu všem těm mořským pannám, pirátům, kapitánům i admiralitě, parním inspektorům, lodníkům, topičům, plavčíkům, potápěčům a vůbec všem s mokrým šosem. Dobrou náladu pak tvrdila kapela Martina Balady.
Mezi plesajícími byli i ti, o kterých jsem se zmiňoval v průběhu loňského roku na webovkách.
Mezi námi se veselili Jarda Štefanik s partnerkou, kteří neváhali přicestovat přímo ze své poslední dobrodružné cesty po Cejlonu, Kamil Hadroušek s manželkou, účastník pěti mezinárodních regat třídy Star, ve kterých v posádce s několikanásobným mistrem republiky Igorem Štěrbem, šířili povědomí o Vranovské přehradě. Dobře se bavili i Petr Fic a Roman Hochman se svými manželkami, kteří se s jachtou TROPICANA, kapitána Manela Gimeneze zúčastnili španělské regaty Barcelona – Mallorka 2019,
Na přetřes však přišly nejen věci k poslouchání, ale i ke koukání. S muzikou se střídala vystoupení burlesk-show a půlnočního kankánu. Nadšení návštěvníků pak vyvolaly i tanečnice žhavého flamenga v námořnických kostýmech. A pochopitelně nechyběla ani soutěž o nejdelší ohnivý dech zvaná Maršál Malinovskij.
Kapela dohrála a účastníci vytvořili veliký kruh, aby si na rozloučenou střihli pochod námořníků propepřený písní Waldemara Matušky – Námořnickej bál.

autor fotogalerie: Mgr. Emanuel Briestenský

Tradiční 18. ročník jachtařského námořnického maškarního bálu je sice minulostí, nicméně už teď je možno se těšit na merendu další, zvlášť pokud se povede tak náramně jako ta letošní.

- NÁMOŘNICKÝ MAŠKARNÍ BÁL 2020 SKONČIL!
- KDO PŘIŠEL, TEN VIDĚL A ZCELA JISTĚ SE I POBAVIL!
- AŤ ŽIJE NÁMOŘNICKÝ MAŠKARNÍ BÁL 2021!


Milí kolegové, přátelé!
Všechno nejlepší v novém roce 2020, hodně štěstí, stálé zdraví, příznivý vítr, dostatek vody pod kýlem nejen na přehradě, ale i v životě Vám všem
přeji za celý Výkonný výbor YCVP.
Miroslav Švéda, prezident YCVP.

Starý rok končí, tak ať je ten nový ve všech směrech lepší!