V sobotu 17tého prosince jsme vypluli na poslední letošní Adventní plavbu, čímž jsme završili Advent v YCVP 2016.
Vánoce se blíží, což se projevuje i na počtu účastníků.

Na Laďovu pozvánku odpovídají Jirka Nevoral, oba Švédovi, Mirek Rezek, Libor Malafa a samozřejmě Laďa Kulíšek se svým Calypsem. Příjemně vytopený kokpit Calypsa a nezbytná slavnostní adventní nálada jim vytvořily, dnes už klasické, kouzlo pohody a přátelství.
- Lad. Kulíšek

A jakoby jsme to měli načasované. V neděli v podvečer ve Znojmě začala čína. Za půl hodiny metelice napadla první letošní, pěticentimetrová sněhová nadílka a stejně tak na Vranově. Zima udělala další krok.
Pohotově to zachytil na několika "snapšotech", Láďa Kulíšek:

1.ročník Adventních plaveb 2011 (s/y Dory)

2.ročník Adventních plaveb 2012 (s/y Calypso)

3.ročník Adventních plaveb 2013 (s/y Calypso)

4.ročník Adventních plaveb 2014 (s/y Calypso)

5.ročník Adventních plaveb (s/y Calypso 2015 )

Venku krásné zubaté sluníčko, nebe jako šmolka. Venku "kosa" a podpalubí příjemně vytopené na 25°. Rozpálená plotna, vůně skořice a hřebíčku navozuje tu správnou předvánoční pohodu. Vypluli jsme s Calypsem, směr Skalka. Zapálením třetí adventní svíčky na Skalce kde je už od minulé plavby Petrův věnec, jsme si připomněli osobnosti vranovského jachtingu, kamarády Petra Pátého a Ivoše Mareše, kteří už mezi námi nejsou. Jistě nás však provází jako strážní andělé při našem návratu do klubovního přístavu.
Další naše vydařená akce skončila při svařáku.

- Lad. Kulíšek

Autorem fotek je Mirek Rezek

p.s. Že rozhodnutí bylo správné a spěch byl na místě, o tom jsme se mohli přesvědčit hned za několik dní. Ve čtvrteční dramatické noci a poté přes den, kdy vítr atakoval hranici 32m/s (Wind Guru se takřka trefil, když varoval před poryvy až 24,7m/s), si prošly zpevněná mola tím nejnáročnějším testem. Obstály na výbornou!
- Lad Kulíšek

- A práce v kempu YCVP a jeho okolí? Tomu se věnovali ti ostatní. Po více jak čtyřech hodinách, zbavili areál napadaného listí, je posečený nevzhledný porost pod cestou a odvezený odpad. Zbývá uklidit stoly pod pevný přístřešek.

Upozorňuji, že i letos pokračuje, již pětiletá tradice klubovních, Adventních plaveb. Odplouváme každou Adventní neděli ve 12h. Sraz v kempu YCVP. Na nikoho nečekáme.
VŠICHNI DOBŘÍ LIDÉ JSOU VÍTÁNI I NEČLENOVÉ!
- Emanuel

Takhle propátral přehradu už v roce 2009 a dal článku název:
"Malý, neúplný a mnohde nepřesný, jachtařský (vodácký) průvodce"
15.03.2009
Je pravdou, že pro závodní či sportovní jachting lze využít pouze její část hned za hrází-tzv. jezero, a tak přehrada jako taková pro jachtění není nic moc. Ale má bezpochyby své kouzlo, které ostatní naše přehrady snad ani nemají.
Jezero má tvar přibližného obdélníku. Pro sportovní vyžití je jeho velikost asi 1.800 x 600m.
Zde zpravidla, pokud fouká, tak fouká vítr ze směru kolem 300° (od zátok k hrázi) a nebo, téměř opačný-ze směru kolem 130° (od hráze dále za jezero) - což je ideální při plavbě dál „po řece“, třeba na Bítov.
Na levém břehu jezera je v podstatě po celé jeho délce pláž sloužící ke komerční rekreaci a probíhají tady různé akce, které pořádá provozovatel místního autokempinku a jsou zpravidla velmi hlučné. V jeho areálu je obchod-samoobsluha (penzion,vinárna) „U pařezu“ .
Na konci této pláže, která je místy velmi pozvolná a i relativně daleko od břehu je hloubka pouze kolem 1m, dominantní budovou je Vojenská zotavovna. Těsně za ní, v malé zátoce sídlí vedle sebe hned dva jachetní kluby: Jacht klub Vranovská přehrada a Yacht Club Znojmo.
Jacht klub Vranovská přehrada disponuje plovoucím molem, zatím jediným vhodným na této straně jezera. Hloubka na návodní straně se pohybuje kolem 1,5-1,7m.Zde lze krátkodobě přistát se souhlasem správce.
Yacht Club Znojmo disponuje vrátkem pro usnadnění vytažení (spuštění) lodě.
„Panelka do vody“ před oběma kluby je na pozemku Povodí Moravy, s.p. , vedeném v katastru nemovitostí jako sportoviště a rekreační plocha, tedy je prakticky volně přístupná a použitelná. Na přístupové cestě ke klubům je na úrovni Vojenské zotavovny závora, která může být zamčená. Klíč od zámku je na recepci zotavovny a recepční na požádání klíč vydá, nebo závoru odemkne. Zotavovna poskytuje i civilním zájemcům různé služby (od restaurace přes tenis až po saunu).
Na pravém břehu jezera je pouze zalesněná stráň začínající u přehradní zdi „Skalkou“ a až teprve na jejím konci jsou rekreační chaty a dvě zátoky. Asi uprostřed této stráně, poblíž malé zátoky, zvané místními rybáři Smrdutka, je plovoucí molo Klubu vodních sportů Znojmo, s hloubkou kolem 2,0-2,3m. Molo lze využít ke krátkodobému přistání se souhlasem správce. Klub má svoji „Klubovnu“ nahoře ve svahu. Zde je každý, „kdo v dobrém přichází“, vítán. „Klubovna“ je dobře přístupná ze silnice Vranov-Lančov. Lze zde na přechodnou dobu odstavit auto i s podvozkem pro loď·(N48.90608; E15.80714).
Další část přehrady je vhodná spíše jen pro relaxační plachtění. Jak je z mapy patrné, „řeka“ tu vytváří plno zákrutů a celou řadu zátok. To má samozřejmě vliv na směr větru, který se tak často nečekaně mění.
Na pravém břehu se nacházejí tři postupně se zmenšující se zátoky, z nich významná je ta prostřední, protože se v ní nachází studánka s pitnou vodou (N48.92257 E15.79308).
Asi 3,6km od hráze se nachází čerpací stanice (u skály Orlí hnízdo, Eduardova skála) pro skupinový vodovod a její okolí je v „pásmu hygienické ochrany vodárenského odběru I. stupně“, kam je vstup i plavba zakázána, včetně blízké Jelení zátoky. Plavební koridor je vyznačen bójemi (velmi přibližně: 48,93101;15,79753 až 48,93213;15,79507).
Prakticky naproti čerpací stanice, poblíž pravého břehu, v místě kde písčitý břeh přechází ve skálu a později v kamenitý strmý břeh, při nižším stavu vystupuje k hladině podvodní práh, který může být nebezpečný (Mys Orlák: 48.93176 ; 15.79385).
Od Orlího hnízda následuje asi 3km dlouhý úsek s pěknými skálami, lesnatými břehy a relativně málo chatami.
Naproti Petrových skal, na pravém břehu, s větší hustotou chat, je hygienicky prověřený pramen (studánka).
Mys Morris je jedním z nebezpečných míst, je před zátokou a následným dominantním útesem této oblasti(část Spáleného kopce)..
Na útesu končícím ve vodě je křížek na paměť zmařeného mladého života (sebevražda z nešťastné lásky).
Následuje jedna z větších zátok v této části přehrady - Chvalatická zátoka (levý břeh).Vévodí ji skalnatý útes- Mys Canaveral . Nedaleko ústí zátoky, blíže ke skalám, se pod hladinou skrývá jejich pokračování, takže při nižším stavu vody jsou potencionálním nebezpečím.
Necelé 2km dále, u Malé Babky (ostrohu Tramp), v místě kde přechází skalnatý břeh v pozvolnou písčitou pláž s chatami, opět můžeme neočekávaně při nižším stavu vody narazit kýlem o skálu - spíše velký kámen, balvan.
Jistou zajímavostí je, že na ostrohu se nachází pevnůstka z roku 1937 (řopík C-180), který je zcela atypický a takových je pouze 5 z celkového počtu tehdy postavených objektů ( necelých 10. 000) a všechny tyto atypy jsou na řece Dyji. Z hladiny není zpravidla příliš vidět, přestože se nachází nedaleko mezi chatami.
Za něco málo přes 1km odtud řeka meandruje o poctivých 180° kolem poloostrova Babka (Velká Babka). Naproti ní je na pravém břehu malá sevřená Pirátská zátoka.
Následující vysoké, kolmo do vody sestupující skály (Růžový vrch) na levém břehu, malá zátoka, chaty, pláž, rekreace - tím začínají Kopaninky (Kopaniny). Ale i výhled na impozantní zříceninu hradu Cornštejna. A taky je tu jeden z řopíků, těsně u vody. Kopaninky končí Bítovským mostem.
Bítovský most je od hráze přehrady přibližně 14 km, a při vyšší hladině může být překážkou pro stěžeň. Obdobně pak i Vysočanský most, který je tak za 1,7km dále od Bítovského.
Velká a Malá Bítovská zátoka (Horka) naproti zřícenině Cornštejn jsou nepřehlédnutelné.
I zde - mezi zátokami je pod vodou skála (Želva), kterou je lepší obeplout. Při nižším stavu vody je to malý poloostrůvek.
Po obeplutí v podstatě poloostrova (Hradiště) se zříceninou hradu Cornštejn - pod Vysočanský most - hloubka může značně kolísat, dno je zde převážně písčito- bahnité, hrozí zapadnutí. Jmenuje se to zde Chmelnice (Hatimov) a je to další místo - po Horce - s vyšší koncentrací jak soukromé, tak komerční rekreace.
Za Chmelnicí na levém břehu je zátoka, do které vtéká bystřina. Nad ní, na skalním útesu je vidět malá pevnůstka typu „C“ (řopík).
Farářka je klasický poloostrov, je zde již více bahna jak vody, říká se o ní, že je rybářským rájem a je od Vysočanského mostu vzdálena 4,5km. V těchto místech je dobré plout jen nad korytem řeky, které lze odhadnout a ploutvové lodě už tady musí plout s vytaženou ploutví. Pozor na nohu motoru a jeho vrtuli.
Nejzazší místo kam lze ještě v podstatě bezpečně doplout se jmenuje Penkýřky a je asi na pozici 48,90925; 15,71499, tedy asi 2,5 km od Farářky. Dál je pak splav již zaniklého mlýna (Bergnerův mlýn), který je prakticky nemožné překonat a to ani při vyšším stavu vody.
Mezi mosty lze plout pod hrad Bítov, kde na dně jsou zbytky původní vesnice Bítov, která ustoupila přehradě. Při nižší hladině zde mohou vystupovat dřevěné kůly, tedy raději plout nad korytem. Zde však už nejsme na řece Dyji, ale na Želetavce. Od přístaviště veřejné lodní dopravy pod hradem lze podle stavu vody plout cca 1km dále, k ústí řeky Želetavky do přehrady. Za přístavištěm lze zakotvit a třeba absolvovat prohlídku hradu Bítov.

Další části přehrady
- Jezero z pohledu od hráze pokračuje:
- doleva (pravý břeh) dvěma zátokami - Stříbrnou a Lančovskou
- doprava (levý břeh) - „řekou“, jejíž hloubka v těchto místech je kolem 36m
- Ve Sříbrné zátoce, na jejím konci, na pravém břehu, je studánka.
- Mezi Stříbrnou zátokou, která je menší a přímější než Lančovská, a „řekou“ je mys Krym se skálou pod vodou, která za nižšího stavu vody může být nebezpečná.

Mezi vlastní hrází přehrady a visutou lávkou (mostem) je mimo jiné i svážnice správy přehrady a Granátová zátoka. Tato část břehu-od hráze k lávce- je obecně označována jako Hráz, či na Hrázi. Na pravém břehu u přehradní zdi se nachází budova správy přehrady, následuje vlastní hráz, restaurace, pokladna veřejné lodní dopravy, zastávka turistického vláčku, obchůdky, diskotéka, budova policie, vinárna, restaurace, pizerie…
Visutá lávka spojující pláž s prostorem hráze je již v podstatě nad Švýcarskou zátokou plnou rekreačních chat. Pro většinu lodí je její střední část dostatečně vysoko nad hladinou - ale pozor, !! je tam ještě hned vedení vysokého napětí !! , relativně nízko nad hladinou právě v místě s nejvyšším bodem lávky!
Zátoka je zajímavá snad jen tím, že se v ní těžil kámen na stavbu hráze a že tudy vedla úzkokolejka na jeho dopravu a na dopravu cementu z železniční stanice Šumná na staveniště hráze. Bývalý lom se nachází asi 1km po podplutí lávky a vedení vysokého napětí ! , na levém břehu, přímo v zákrutu. Při vyšším stavu vody lze ještě plout přibližně 200m. Celá zátoka je dlouhá kolem 1,4km.

Hladina Vranovské přehrady se během roku mění a to řádově i o mnoho metrů.

Prakticky na celé ploše přehrady – mimo výše uvedená místa -je možné přistát buď u vhodného soukromého mola po dohodě s majitelem (včetně přístavišt· veřejné lodní dopravy), nebo jen přímo u břehu.
Kotvit (na noc) je lepší v místech bez chat, protože místní bývají až nevybíravě nevlídní. Kotvení přes den na vhodných místech zase občas komplikují rybáři. S kotvou se zpravidla vytáhne i kus kvalitního vranovského dna, kterého je dobré se zbavit před jejím úplným vytažením a uložením do lodě- „propláchnutím“ hned na hladině.
Kotvení v zadní části přehrady-tedy od vysočanského mostu - ve večerních hodinách znepříjemňují roje štiplavých mušek. Po západu slunce zpravidla zmizí.

Na Vranovské přehradě platí veřejná vyhláška OÚ Znojmo, referátu životního prostředí
Z ní je nejdůležitější, že:
- je nutno použít plavební koridor v místě vodárenského odběru
- nesmí se vplout, ani vstoupit do zakázaného prostoru (ochr.pásmo I.stupně)
- je povolena veřejná lodní doprava ( která v současné době má dvě lodě)
- všechny břehy (okolní pozemky) jsou v „pásmu hygienické ochrany vodárenského odběru II. stupně“, z čehož vyplývá plno zákazů a omezení činnosti na něm (nich).
To že plachetnice mohou použít spalovací motor vyplývá ze zákona č.241/2002 ve znění zákona (dodatku) č.39/2006 , příloha 3 „…a plavba plavidel plujících pomocí plachet a využívajících pomocný lodní spalovací motor“.

Veřejná lodní doprava má dvě nástupiště-plovoucí mola v blízkosti hráze.
Další zastávky-nástupiště jsou:
Lančov - mezi Lančovskou a Stříbrnou zátokou
Bítov camp
Bítov hrad
Chmelnice

Při malé vyhlídkové plavbě se lodě otáčí v prostoru Chvalatické zátoky-Mys Canaveral.
I když to každý jachtař jistě ví, tak při potkávání se s lodní dopravou se lodě míjí tak, že každá uhýbá vpravo ve směru jízdy.Ne všude mají kapitáni lodní dopravy dostatek manévrovacího prostoru a tak ocení, když plachetnice má kapitána - džentlmena.

Pitná voda ze studánek:
- na konci Stříbrné zátoky (N48.91460; E15.79094), na pozici: N48.91465 E15.78539
- na konci Fredovy zátoky (N48,92241; E1579575), na pozici: N48.92257 E15.79308
- naproti Petrových skal (N48.93799; E15.78120), na pozici: N48.93409 E15.78031

Zajímavosti:
Při plavbě po jezeře, na pozici N48.90759 E15.81506 se nacházejí v hloubce 30-35m zbytky mlýnu Jelen, který v té době patřil díky turbíně k moderním a prosperujícím mlýnům.
Zpravidla dvakrát za den může být ten, kdo se právě plaví v blízkosti hráze svědkem zavodnění potrubí k turbínám. To se projevuje zvukem připomínajícím vysypání tatry štěrku a několika vteřinovým chrlením vody z přepadu vyústěného na horní části hráze, zpět do jezera.
Naopak téměř na opačném konci přehrady, v okolí hradu Bítov, lze za příznivého větru slyšet jakoby z dálky zvláštní hudbu. Vydávají ji „plechové korouhvičky“ se strunami vyladěnými do „D-moll“ umístěné v počtu 8 ks na střeše hradu. Korouhvičky jsou ve skutečnosti tzv. Aiolovy harfy, nazvané podle řeckého boha (správce) větrů Aiolose.

Oba jachetní kluby pořádají různé závody a akce, jejichž termíny lze najít na jejich webových stránkách (http://ycvp.webz.cz/main.html a http://yczn.wz.cz/ ).

Opevnění z let 1936-1937:
Na levém břehu jezera se nachází více jak dvacítka betonových pevnůstek, tzv. řopíků vybudovaných v letech 1936-1937 Ředitelstvím opevňovacích prací (ŘOP). Některé jsou velmi blízko vody a lze je z hladiny vidět, jiné jsou naopak ve stráních prakticky z hladiny neviditelné. Jak již bylo uvedeno, je zde několik rarit. Kromě uvedeného objektu na Malé Babce další stejný je na Kopaninách až na kraji lesa před restaurací a třetí z pětice se nachází na Penkýřkách, kam ale již nelze doplout (kvůli splavu).Bítovský most by byl postřelován z objektu typu vz.36/E, který je též celostátně ojedinělý.
Pro zájemce o tuto problematiku nutno dodat, že kromě výše uvedeného je ještě vybudovaný z řopíků tzv.„Vranovský oblouk“ - začínající nad pravým břehem jezera a končící u Vranovského zámku. Zde,ve Felicině údolí, se též nachází jeden z ojedinělých typů-patrový řopík.

Ochrana hráze proti jejímu bombardování RAF za II. světové války.
Po úspěšném náletu na dvě životně důležité přehrady v německém Porůří za II.SV 617.perutí RAF speciálními bombami, byla Němci proti tomuto útoku vybudována ochrana i vranovské hráze.Ta spočívala především ve vztyčení dvou asi 86m vysokých ocelových stožárů, a to jak na levém, tak pravém břehu jezera a spojených ocelovým lanem z něhož visela jiná lana vodorovně pospojovaná dalšími lany v jakousi síť. V této síti byly ještě připevněny trhaviny a údajně bylo možno síť dát pod elektrické napětí k zvýšení její účinnosti. Smyslem sítě bylo nedovolit útočícím letadlům přiblížit se ve výšce 20m nad hladinou na potřebnou vzdálenost od hráze k odhození bomby. Rychlost letadla, výška nad hladinou a přesná vzdálenost odhození „Upkeep“ od hráze byly nutnou podmínkou pro úspěšný útok.
V současné době jsou stožáry strženy, zbytek sítě je někde na dně jezera a zůstaly jen patky kotvících lan stožárů, jedno kotvící lano ve stromech a torzo strojovny napínání hlavního lana.
Jedna z dobře viditelných patek je přímo na pláži (betonový „obdélník“ asi 2x1m).
Na levém břehu Švýcarské zátoky a pak na dalších místech až k Bítovu lze na břehu či u chat vidět pláště námořních min - koule o průměru přibližně 1m. Tyto pláště min sloužily buď·jako plováky pro zavěšení podhladinové sítě v blízkosti hráze k zachycení již svržené bomby, nebo k fixaci vlastní sítě zavěšené na stožárech.
Ze součástí celého systému se ještě zachovala betonová pevnůstka. Nachází se těsně u silnice Vranov-Lančov na pravé straně, u odbočky polní cesty ke Klubu vodních sportů Znojmo.

Samozřejmě lze při delší návštěvě Vranovské přehrady si zpestřit si pobyt návštěvou:
- zámku ve Vranově
- zříceniny hradu Cornštejn
- hradu Bítov (včetně studánky v umělé jeskyňce)
- muzea lehkého opevnění z r.1937 (nad zámkem Vranov)
- výletem do NP Podyjí (pěšky i na kole)
- Claryho kříže- vyhlídky nad hrází přehrady

Od doby, kdy Pavel tyto řádky psal už uplynula řádka let a mnohé z jeho informací už nejsou aktuální.
O současnosti se případní zájemci mohou dozvědět z internetu, případně z webovek vranovských jachtklubů, o kterých se v článku Pavel zmiňuje:
www.ycvp.webz.cz nebo www.yczn.cz

V současnosti Pavel všechna svá měření zanáší do mapy Vranovské přehrady.
S nadhledem o současnosti říká:
Okurková sezona ?
No to snad ani ne. I když je po sezoně, u nás lidí od vody, není ani možná nějaká „okurková sezona“.

Je skoro polovina října 2016 a počasí je typicky podzimní, že bych do něj, jak se říká, ani psa nevyhnal. Přímo vybízí ke svaření vína či přípravě grogu. Přístaviště, mola, bóje za pár týdnů osiří. Plachetnice se stěhují do zimovišť.

Bohatý plán činnosti na tento rok je prakticky vyčerpán, reportáže z jednotlivých akcí doplněné fotografiemi publikovány a do zahájení další sezony daleko.

Možná tedy přijde vhod malé ohlédnutí na konec léta a podzim roku 2015.

Určitě si všichni pamatujeme jistou výjimečnost tohoto období. Hladina přehrady klesla na po dlouhé době opravdu hodně nízko. To zaskočilo mnohé z nás, protože najednou nebylo jak a kde vytáhnout lodě. Nakonec situaci vyřešilo jeřábování na hrázi přehrady.
Hladina jezera však klesala postupně a tak 30.8.15 došlo k malému překvapení, kdy byla na okraji Chvalatické zátoky zjištěna z vody pomalu vystupující skalnatá kosa. Tedy značně nebezpečné místo, které značně zúžilo vjezd do zátoky.
Nicméně však nízká hladina na druhé straně umožnila všem lodím podjet oba mosty a zavítat do míst jinak lodím s vyššími stěžni (bez „mrtvého muže“) hůř přístupných.
Byly k vidění základy lesního kostelíka Nejsvětější sv.Trojice pod hradem Cornštejnem a také pozůstatky zatopeného Bítova.
Nízká hladina však odhalila jinak pod ní skryté další skály, skaliska a mělčiny, které by mohli být potenciálními nebezpečnými místy či překážkami v plavbě při nižším stavu vody a je dobré o nich vědět a pro jistotu je preventivně obeplout v dostatečné vzdálenosti.

Především stále víc z vody vystupující skalnatá kosa při vjezdu do Chvalatické zátoky mě a mé přátele (Mirka Rezka a Jonáše Jordánka), motivovala k pokusu o její jakési zdokumentování - resp. v rámci našich možností zaměření a zakreslení jejího průběhu do mapy.

Již dříve (viz datovaná zmínka v záhlaví článku), začala vznikat místopisná jachtařsko-vodácká mapa, s do té doby známými, potencionálně nebezpečnými místy. Nyní tato inovovaná a aktualizovaná mapa je ve stádiu jakéhosi připomínkového řízení a snad brzy spatří světlo světa.

Jestli se součástí mapy stanou i fotografie jinak pod hladinou skrytých skal, skalisek, mělčin apod. které jsme od této doby pořídili a datovali i s aktuální nadmořskou výškou hladiny, těžko nyní říci.
- MaPa -

Mezi mnohými účastníky byli i bráchové Karel a Pavel Bulovi, kteří vlastně chválí, když říkají: Z našeho pohledu vydařená akce, vše fungovalo podle plánu. Dřevku jsme pomocí vesel dostali na vodu jezera, kde jsme ji uvázali ke Calypsu. A už to začalo.
Topič Pavel rozdělal oheň v kamínkách a Luboš začal dělat bramboráčky. Kdo se dokázal dostat na dosah, ten si pochutnal. Calypso řídila Kristýna pod vedením kapitána Ivana. S linkovou dopravou nebyly žádné problémy. A už jsme se chopili nástrojů - mandolínu a kytaru br. Bulových, doplnila kytara Pavla Karšulína a za zvuků nejen námořnických písní nám cesta příjemně ubíhala směrem k Bítovu. Musím připomenout krásné výhledy na podzimně se barvící stráně kolem přehrady, zkrátka kouzlo na vodě.
U Bítovského mostu se společnost přesunula na lodě které mohly podplout most. Dřevku jsme převázali k Nevoralům a pokračovali v cestě ke hradu.
Nalodili jsme Slávu Jordána. Pod hradem jsme sborem pozdravili Barona Haase, obrátka a plavba na základnu. Někteří cestou zpět si povzdechli, že cesta zpět trvá nějak dlouho, ale to už tak bývá, že po dosažení cíle se čas vnímá jinak.
Nutno poděkovat všem organizátorům akce, zvlášť chci poděkovat Ivance za přípravu občerstvení, její řízky a vynikající bramborový salát neměly chybu a pro mnohé lodníky byly velkým překvapením pod Bítovským hradem. Bohužel se s Petrem pro zdravotní indispozici nemohla zúčastnit.
Vyjmenování všech lodí a posádek nechám na vedení.
Díky všem zůčastněným za krásný závěr letošní sezony.
Karel Bula

V podobném duchu je i zmínka z pera paní Kristiny Blety:
„Ráno je u nás na Čížově zima a já si do baťůžku balím pro jistotu ještě jeden teplý svetr, aby ani počasí nemohlo zkazit „můj den D“. Ano, je sobota, 24.9.2016 a mně se má splnit můj velký sen, sen o získání „řidičáku“ na lodě, sen o plachtění, vodě, větru, neskutečných zážitcích, nových přátelstvích.
V jachtklubu je už po deváté čilý ruch. Chystá se těsto na bramboráky, vaří se kafíčko a k němu se nabízejí úžasné plněné rohlíčky od Helenky. Jsem trochu nervózní, trochu cizí. Ale tento můj pocit mizí téměř okamžitě, protože všichni jsou na mne i k sobě navzájem moc milí a pozorní.
Pak se mě ujímá Ivan, vede mě na loď a dává do ruky kormidlo. Nikdo z posádky neprotestuje - berou to, jako bych už byla zkušeným kapitánem (nebo se tak aspoň taktně tváří ).
Neskutečně krásný pocit je řízení lodi. Někomu už možná časem zevšedněl, pro mě je ale stále nový a jaksi neskutečně osvobozující. Mírně znejistí, když se k nám přiváže loď s občerstvením a pak ještě více, kdy se navazují další lodě, které chtějí být u zdroje zábavy- kytary, jídlo, pití……a vše strašně dobré.
Ostatní lodě plují z téhož důvodu tak blízko, že si raději beru brýle, které jinak moc nenosím.
Kdo asi postavil bítovský most? Nevím, ale na milovníky vysokých plachet moc nemyslel. Některé posádky projedou, jiné, jako i naše, se přivazují do řetízku k jednomu z pilířů a odebírají se k dobrovolnému azylu na nižší lodě.
Příkaz zněl jasně, řízky až za mostem. A že byly!
Po pozdravení bítovského zámku a Barona von Haase točíme zpět.
Potvrzuje se, že dobří lidé ještě nevymřeli. Zastavujeme totiž na molu a jdeme do chaty požádat o přístup na toaletu. Překvapení, ale vstřícní majitelé nás na ni ochotně pouští.
Do přístavu nám již vane jen a jen příznivý vítr a jako vždy platí, že cesta zpět se zdá být kratší než cesta tam..
Kéž by se zase takový den opakoval! Moc díky, že jsem to mohla zažít. „
- Kristina.

A náš manažer Láďa Kulíšek, pak už jenom shrnuje:
"Proč vzpomínáme bítovského pána? Byl to jistě velkorysý člověk. Již koncem dvacátých let, daroval pozemky na výstavbu nového Bítova. Jeho osoba byla ve své době nesmírně populární. Mnozí si tyto souvislosti vůbec neuvědomují. Proto jsme tenkrát tuto zábavnou plavbu nazvali jeho jménem, abychom oživili vzpomínky na jeho památku.
Vše kolem naší akce, se organizuje pomocí internetu .
Míra Klein nakupuje, u Ficů - lvanka do půlnoci smaží a vaří až to odnáší zdravím a ráno odvolává účast. President Míra se usmívá. Super účast, vše orámované zlatě- stříbrným babím létem, jak z amerického filmu .
Vyjíždíme na plachty a míjíme policejní hlídku. Vítr nás žene, za námi čerpačka a radost ze života a veselí nebere konce. Kytarové trio Karel a Pavel Bulovi a Pavel Karšulín "řádili" tak, že je muselo být slyšet od mysu Caneveral až na skálu Vítězslava Nováka. Konečně vidíme na obzoru panorama bítovského mostu. Zde probíhala soutěž mokré tričko. Suveréně vyhrála paní inženýrka Dana Zemanová (při snaze jejich Kelta vyvážit do náklonu nutného k podjetí bítovského mostu, ji ráhno katapultovalo do vody).
Pro lodě, které pod mostem nepodplují (důvodem jsou výšky jejich stěžňů), zakládáme první odstavné kotviště u pilíře mostu. S Ivanem Jiroutem držíme vartu na odstavených jachtách a ostatní vyráží směrem k bítovskému hradu. Cestou zachraňujeme zbloudilého trosečnika Slávka Jordána a poskytujeme mu první trosečnickou záchranu proti žízni a hladu. Sláva byl zachráněn. Čtyřicet lvančiných řízků a kotel bramboroveho salátu v nás rychle zmizelo.
Ivanko, obojí bylo výborné, děkujeme!
Lodní kuchař Luboš Marušík fajruje pod lodním kotlem a výsledkem je 100 bramboráků. V lodním výčepu se otáčí Věrka Nováková. Soudek snad je bezedný.
Při návratu si užijeme i trochu sportu. Vítr se, jako na objednávku, směrově otáčí a parádní zaďák celou početnou flotilu dovede, už za soumraku, až do jachtecu. Slunce zapadá za obzor a my vyvazujeme lodě v boxech, připadáme si jako ve snu . Nechce se nám věřit co se dá stihnout a prožít za jediný den . A všichni účastníci byli neskutečně vysmátí a spokojení."
V klubovně nám nad hlavami visí heslo: "Za přátelství pod plachtami!"
A dnešní plavba byla dalším důkazem, že to pro nás není jen prázdná fráze.
A VO TOM TO JE!
- Lad. Kulíšek

p.s. Info o minulých ročnících najdeš na. www.webz.cz / stalo se /v r.2014 / v r.2015

Nemůže nám, myslím tím všechny, kteří Vranovskou přehradu tak říkajíc, "mají pod kůží", uniknout zpráva o pořádání výstavy, která podává o době minulé unikátní svědectví.

zpráva z tisku: Od Bítova k Vranovu je autorskou výstavou z fondu fotoarchívu Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Výstava vychází převážně ze skleněných deskových negativů z tzv. "Weidenthalerovy sbírky". Tato sbírka, která je naprosto unikátním souborem, byla do muzea zakoupena v roce 1976 od W. Weidenthalerové. Obsahuje téměř 1 700 negativů a skleněných deskových negativů z počátku 20. století. Jedná se zejména o snímky starého Bítova a jeho okolí. Ve sbírce najdeme několik opravdu jedinečných snímků, které zachycují časem zaniklé objekty v okolí hradu Bítov a také velice podrobně dokumentují staré městečko Bítov. Městečko, zaplavené ve 30. letech 20. století vodami nově vybudované Vranovské přehrady, je také zachyceno v různých fázích zatopení. Samozřejmě nechybí ani snímky z místa pro výstavbu nové vesnice, tzv. Červené kůlny, a průběhu její stavby.

Autorem většiny těchto snímků je František Weidenthaler, který působil jako učitel ve starém Bítově a po jeho zaplavení i v nově vybudovaném Bítově, kde se stal také ředitelem školy. Protože byl vášnivým fotografem - amatérem, zachytil okolí i život rodné obce i jejich obyvatel ve všech ročních obdobích. Pan František Weidenthaler zemřel 29. listopadu 1956, tudíž je tato výstava zároveň poctou k šedesátiletému výročí jeho úmrtí.

Digitalizované skleněné deskové negativy jsou na výstavě doplněny historickými pozitivy, digitalizovanými negativy a pro srovnání i současnými fotografiemi. Nechybí ani ukázka ze sbírky obrazů a grafik, z prezentovaných trojrozměrných předmětů stojí za největší pozornost starý deskový přístroj Compur, kterým Weidenthaler pořídil převážnou většinu snímků. Další zajímavostí je potom původní železný kříž z farního kostela sv. Václava ve starém Bítově, zapůjčený na výstavu ze soukromé sbírky Mgr. Pavla Weidenthalera.

Místo konání výstavy: Dům umění JMM, Masarykovo náměstí 11, Znojmo
Termín konání výstavy: 23.9. – 19.11.2016
Autorka výstavy: Alena Vysočanová, kurátorka sbírky fotoarchívu a dokumentace současnosti.

Neděle bohužel příznivé podmínky pro jachting nepřinesla, takže v celkovém pořadí platily výsledky:
LT Vaurien:
1./ – Kubík Michal, Kubíková Dana (JK Olšovec Jedovnice)
2./– Ottová Hana, Indrák Jiří (TJ Sokol Tovačov)
3./ – Vacula Karel, Vacula Jan (YC Znojmo)

Už 15tý ročník této regaty byl našim posledním závodem letošní sezony. Ředitel regaty Martin Zeman uvítal na předstartovním brífinku v 11h, posádky 9ti kajutovek, včetně 3 lodí hostů.
Největší diskuze se týkala naší, na této regatě letité, tradici. Vyplout na dálkovou plavbu nahoru na Bítov, nebo kroužit po jezeře? Toto dilema rozhodnou vždy aktuální podmínky. Těžko by někdo chtěl na tak náročnou plavbu vyrazit s minimálním větrem, nebo za deště. Předpověď sice slibovala vítr do 5m/s a teploty až 27°, avšak pohled na jezero v nás nevzbuzoval vůbec optimismus. Už ráno, když jsem odjížděl na Vranov, mně překvapila hustá (pravá podzimní) mlha, která se mně držela od Milíčovic až do chvíle, kdy jsem vystupoval z auta před kempem YCVP. Na Emanuelově fotce je to dobře patrné. Kolem poledne se však situace začala rychle měnit. A to tak znatelně, že jsme vyrazili. Ve 13h jsme odstartovali (nezvykle na zadní vítr) a cílem byla otočná bóje přímo naproti mysu Caneveral. Z jezera až k bítovskému mostu je to cca 15 km (ř.km 175-190), k mysu Caneveral je to pak asi 12km. Na doprovodném motoráku Yankee, vedeného skipperem Vítem Růžičkem, doprovázel závodící ekipu rozhodčí Libor Malafa, Tonda Hadroušek zůstal na Calypsu. Po 20 minutách plavby už jsme byli bez kontaktu na vysílačkách a nastoupily pravidelné relace na mobilech našich rozhodčích.
Největším problémem pro plachetnice vždycky je, dostat se za ČS. Za ohybem hlavního jezera je totiž ona pověstná větrná ruleta naprosto nevyzpytatelná. Tam jsme se vždycky natrápili. V úzkých zátokách za ČS už je vítr daleko čitelnější.
Fotky Libora Malafy jsou výmluvnější, nežli jakýkoliv slovní popis závodního pole:

Celkové výsledky:
1./ KELT - Martin Zeman, Dana Zemanová
2./ VERONICA - Petr Kuča, Helena Kučová
3./ PHOEBE - Petr Zeman, Miroslav Švéda
4./ WIND RIDER - Tomáš Nevoral, Michal Hanzal
5./ MAJA & BETY - Alois Hnilo, Petr Fic, Jiří Nevoral
6./ SASANKA - Miroslav Klein, David Klein.

Z hostů byl nejrychlejší:
TRITON - Jana Vitoně, za ním se umístili BARBORKA II manželů Jirky a Olinky Balíkových a EMMEL s Davidem Bartoněm a Františkem Davidem.

Okamžiky na jezeře při startu i v kempu YCVP, zachytil také Mgr. Emanuel Briestenský:

Vedení jachtklubu všem letošním účastníkům děkuje za vzornou reprezentaci YCVP a těší se, nejen s nimi ale i s mnohými jinými z řad členů YC, na spolupráci v sezoně 2017.
Prázdninovým větrem 2016 tedy skončila ta závodní, jachtařská část naší činnosti. A s podzimem však přichází období, kdy podnikáme společné, mnohahodinové plavby za zábavou a dostáváme se při nich i do míst, kde už přehrada takřka končí. Zájemce o zážitkové společné plavby, srdečně zveme mezi sebe.

název: Excalibur City Cup / hendikep - 9. ročník
datum. 6-7. srpna, 2016
teplota vzduchu. 25°C
teplota vody: 24°C
vítr: proměnlivý, SZ, 3-10,2 m/s.

V sobotu přivítal ředitel regaty Martin Zeman posádky 8 kajutovek. Kolotoč čtyřech rozjížděk odstartovala dvojice rozhodčích Tonda Hadroušek a Honza Dusík. V sobotu v 11:45h. vyrazili. Na tříkolovou trať na hlavním jezeře, vyznačenou dvěma bójemi vzdálenými 1,5km od sebe. Zdá se vám to málo? Při 3 kolech to je 9 km přímé plavby, z toho polovina připadá na křižování proti větru. A rozjížďky se odjely, ve dvou dnech celkem 4. Za dva dny trvání regaty upluly posádky cca 40km. Do sobotního podvečera jsme stihli ještě i druhou rozjížďku.
Regaty se v sobotním dopoledni zúčastnila taky manažerka společnosti Adfors Hodonice, Mgr. Kristina Bleta.
Společně s rozhodčími sledovala průběh první rozjížďky z paluby jachty Calypso a poté kontrolovala průjezd lodí na návětrné bóji na motoráku Yankee.
Její slova potěší:

"Krásné sobotní dopoledne, příjemná nálada, usměvaví milí lidé a všude kolem bílé plachty pohupující se na vodě. Můj splněný sen"…..
"Tak těmito slovy bych mohla začít, pokud bych chtěla popsat své osobní pocity z Excalibur City Cupu, kterého jsem se měla možnost zúčastnit.
Řada plachetnic čekala na pokyn startéra, aby mohla vyrazit na závod. Trasu předem vytyčila posádka motorového člunu, kteréžto jsem se stala pro danou akci součástí.
Nestačila jsem se divit, s jakou dovedností navádějí posádky lodě plachtami co nejkratší cestou k bójím. Občas mi připadalo, že se zákonitě musí překlopit, ležely boky takřka na vodě….ale to se nestalo. Fyzika je zkrátka fyzika a lodní kýl je dostatečně těžký. Počasí nám přálo skoro až do oběda, pak se začal nebezpečně zvedat vítr s hradbou zlověstně černých mraků a rozjížďka byla přerušena".
Moc se těším na další možnost být s Vámi.

Hendikepové výsledky ECC 2016:

1./ WIND RIDER - Tom Nevoral, Filip Novotný
2./ MALIBU - Petr Karšulín, Pavel Karšulín
3./ VERONICA - Kuča Petr, Kučová Helena
4./ KELT 800 - Zeman Martin, Zemanová Helena
5./ CRYSTAL II - Švéda Miroslav, Fic Petr
6./ SASANKA - Klein Miroslav, Samson Richard
7./ MAJA & BETY - Jeřábek Alfred, Hnilo Alois
8./ BARBORKA II - Balík Jiří, Balíková Olga

Naší příští regatou je Prázdninový vítr 2016, pořádaný ve dnech 20 až 21. srpna.
Je to naše poslední jachtařská událost letošní sezony. Rádi na ni přivítáme i hosty, pokud splňují podmínku platnosti lodních dokladů, jsou držiteli PVMP a znají závodní pravidla jachtingu.

Léto už je v plném proudu a s ním začala už i u nás sezona klubovních, jachetních regat. U nás je prvním závodem tradiční, už 16tý! ročník Modré stuhy Vranovské přehrady. Už svým 16tým ročníkem je naše Modrá stuha, bez diskuze, mezi jachtařskými závody na přehradě výjimečná. Potvrdí svou výjimečnost i počtem startujících jachet? Na startu bylo jasno. I účast tomu odpovídala. 11 jachet jsme na vodě při regatách už dlouho neměli. A že to byly krasavice už při pohledu, o tom není nejmenších pochybností. Jenom namátkou. Na startu nechyběla Bavaria Toma Nevorala, Storm 22 zkušeného Petra Koziela od polského výrobce, Phoebe pod kormidlem Petra Zemana, překrásně zrenovovaný francouzský Kelt 26 Martina Zemana, štika našich závodů, jezdivá Veronica kormidlovaná Petrem Kučem z Brna, s Avarem Vento s rodinnou posádkou Pavlem a Petrem Karšulínovými se musí vždy počítat, loňský vítěz MS 2015 Luboš Vaněk taky na Avaru Tobago, nebo Sasanka Mirka Kleina, či Franta David se svým minitonerem ze sousedního jachtklubu Znojmo. "Funglovka" z Polska, - Tormenta - Karlů Komendových, využila možnost srovnání výkonu se startovním polem k trimování takeláže.
I tým rozhodčích, Libor Malafa, Ivan Jirout a Tonda Hadroušek, využil letos netradiční azyl, který nám nabídl Láďa Kulíšek, majitel jachty Calypso. Na palubě jeho Hartley 32, jsme se cítili neporovnatelně líp, nežli na naší skromné Blue Mery, z které jsme závody rozhodovali loni. Lze si jenom přát, aby se nám to poštěstilo i na ECC 2016, který se bude konat ve dnech 6 a 7. srpna.
Závod byl vypsán na 4 rozjížďky, tak jsme začali už v 11 hod. V rychlém tempu jsme odjeli dvě a už po necelých třech hodinách jsme mohli udělat přestávku na oběd. Z polední siesty nás vytrhla zpráva o frontě, která se na nás hnala od JV (na mobilní aplikaci Toma Nevorala to skutečně nevypadalo dobře). Odhadem po 2 až 3 hodinách měla ta "čína" položit i nás na přehradě. Proto honem na vodu a ve zkráceném režimu jsme ujeli ještě dvě zbývající, velmi kvalitní rozjížďky. Jdeme tedy kolem 18té hodiny, po dalších dvou rozjížďkách z vody a vůbec nelitujeme, že se fronta před Znojmem rozpadla na několik větví a minula nás.
Výsledky byly spočítány, diplomy posádkám i Modrá stuha pro vítěze byly uděleny a s dobrým pocitem jsme usedali k večeři a k večerní zábavě.
Šéfkuchařka Ivanka Rusá s Martičkou Briestenskou a Stáňou Jiroutovou se podíleli na fantastickém trojchodu od soboty do nedělního odpoledne . Nedělní konstatování děvčat: "všechno je beznadějně prázdné, jsme vyjedeni, nic nezbylo" bylo tím nejlepším oceněním jejich péče o naše žaludky.
Tondův narozeninový soudek pivka přišel vhod všem a znásobil veselí.. Ti mladší, v čele s věčným mladíkem Emánkem, přešli plynule do diskotékového prostředí v Kotvě na hrázi. Jejich rozverné nokturno skončilo až nad ránem neboť, to ví snad každé dítě, námořníky jen tak něco nepoloží.

Výsledky 16. ročníku Modré stuhy Vranovské přehrady:
Vítězná jachta Kelt s posádkou Martin a Dana Zemanovi, se stává držitelkou Modré stuhy 2016, určené pro nejrychlejší loď Jachtklubu Vranovská přehrada. Blahopřejeme!

p.s. - Podle reakcí zúčastněných, se MS 2016 vydařila ke spokojenosti všech zúčastněných. Tým který obstarává týlové zabezpečení, má na tom lví podíl. Speciální díky tedy patří Ivance, Martičce, Stáně a Emánkovi, za mimořádné nasazení a úsilí po celé dva dny.

Vedení YC děkuje všem zúčastněným za vzorný přístup k reprezentaci! Naší příští akcí bude klubovní regata Excalibur City Cup, konaná ve dnech 6 a 7. srpna.

Naši sousedé u vody, Jachtklub Znojmo, uspořádali o víkendu 23 a 24. července, mezinárodní regatu Moravia Cup 2016. Ve třídě Star se zúčastnily tohoto dvoudenního závodu 12 posádek z Rakouska a Česka.
Na startu se sešly, i v evropském měřítku, špičkové posádky. Ať už to byli Igor Štěrba s Davidem Haklem ( první z jmenovaných je vícenásobným mistrem ČR ve třídě Star a úspěšným závodníkem v kategorii kajutových, regatových speciálů), nebo neméně úspěšná rodinná posádka Stanislav a Vítězslav Ottovi.
Rakušané měli mezi sebou taková esa jako Armin Wiedergut s Florianem Klaurerem, nebo Haralda Hoferera, či Andrease Polanku.
Oba dny vál svěží, proměnlivý vítr, který vyžadoval od účastníků maximální soustředění. Sobotní non stop čtyři rozjížďky trvající šest hodin, byly sice standartem pro závodníky zvyklé z mezinárodních regat na ještě náročnější podmínky, ale pro rozhodčí byly skutečnou prověrkou jejich sil a možností. Hlavní rozhodčí Tonda Hadroušek říká: "Těch šest hodin strávených na vodě bylo maximum, co vůbec tým rozhodčích na přehradě, co má paměť sahá, strávil na rozhodčím prámu.
Druhý den jsme odjeli jednu zbývající rozjížďku a po dvou hodinách jsme šli z vody.

Slova uznání má pro účastníky i ředitel regaty Igor Štěrba:
Ahoj, všem!
Kamarádi jachtaři, děkuji Vám za účast v regatě Moravia Cup 2016, která se konala v uplynulém víkendu. Nechci mluvit o organizaci . Moje zmínka zdůrazňuje skutečnost, že absolvovaný dvoudenní maraton rozjížděk, z nichž ty sobotní, čtyři rozjížďky nonstop, trvaly šest hodin!!
Panující vedro 27°, silně promělivý, svěží vítr až 6m/s, byly pro všechny stejné. Vzájemné souboje trvající až do poslední rozjížďky, rozhodly o vítězi.
Právě Vaše vysoká osobní motivace a láska k jachtingu byly oním hnacím motorem letošní regaty.
"Třešničkou na dortu" byla účast šesti posádek z Rakouska.
Obrovský kus práce při stavění tratí a zajišťování bezpečnosti odvedli skippeři dvou záchranných člunů, Vít Růžička a Milan Vystrčil.
Uznání si zaslouží i tým rozhodčích Libor Malafa a Adam Ott, vedený hlavním rozhodčím Tondem Hadrouškem.

Dětský den s Excaliburem na vodě 2016 V sobotu, 18tého června se již po šesté konala tato naše velepopulární akce. U jejího zrodu byla velkorysá, společná myšlenka udělat radost těm nejpotřebnějším. Každý z nás si uvědomuje, že mít tátu a mámu je to nejlepší, co může dítě potkat. Opakem je krutá realita dětí z dětských domovů. Nám se už léta daří, i když jen na pouhých pár hodin, vidět tyto děti veselé a usměvavé. V naší základně na Vranově rychle zapomínají na svoje trable a užívají si ty chvíle pohody u vody. Pro děti bylo připravené občerstvení Na programu DD se opět podílel Excalibur City, který pro děti daroval trička a vytiskl Juniorské kapitánské průkazy a také tentokrát nesmělo chybět lákadlo v podobě projížděk na lodích po jezeře.
Nečekaným zpestřením programu bylo hledání lodě, utržené v bouřce z kotevního místa v Lančovské zátoce. Pátracího konvoje se zúčastnily plachetnice a záchranný motorový člun určené pro dětský den .Byl to pro děti z děcáku nepopsatelný zážitek. Čtyř až desetiletí kluci se střídali za kormidelním kolem. Dalekohledem propátrávali všechny kouty i zátoky vranovského jezera a se vší vážností budoucí mladí kadeti hlásili kdejakou lodičku na vranovském obzoru.
Po hodinovém hledání hlásíme majitelce paní Olince Filové: "Máme ji, vítr ji zahnal na konec zátoky a tam uvízla".
Lad. K.

Atmosféru dětského dne vystihují nejlépe fotky, jejichž autorem je MGr. Emanuel Briestenský:

---

Sousedé závodili O víkendu 11 a 12. června i u nás na přehradě začala letošní závodní, jachtařská sezona.. Jachtklub Znojmo uspořádal otevřený závod kajutových plachetnic s názvem "Jarní závod". Závodu se zúčastnilo 10 lodí ve třídách Kajutové a Star.
Podmínky které nás pronásledovaly loni, zůstaly. Problémem byl vítr, který ještě v sobotu závodníci "vyčekali", zatímco v druhém dni závodu, v neděli už se nedočkali vůbec.
Rozhodčími závodu byli Roman Bradáč a Ruda Pavka.

V Romanových pár slovech zhodnocení se obráží dvoudenní situace:
"Závod proběhl v pohodě, za slabého větru. 1x byl použit trest otáčkou o 720°, za dotyk mezi loděmi. Škoda, že se neúčastnilo více posádek od vás (míněno z jachtklubu Vranovská přehrada). Jediným zástupcem z YCVP, byla jachta Quido pod kormidlem Petra Koziela. 4 rozjížďky se odjely v sobotu, v neděli flauta".
Příštím naším závodem bude Cukrovarnická regata 25. června (Vau3, Kaj1, Sta1), na kterou Vás všechny, kamarádsky, zvu..

autorem fotek je Mgr. Emanuel Briestenský:

---

1.Ročník dětského dne s Finhausem Dne 4.6.2016 se uskutečnil první ročník dětského dne s Finhausem, a to v areálu našeho spřáteleného Yacht clubu Vranovská přehrada.
Pro děti bylo připraveno několik atrakcí, které prověřily fyzické i psychické odolnosti mladých kapitánů, kteří se po jejich splnění mohli vydat na svoji plavbu kajutovou plachetnicí .-)
Každé dítko dostalo krom odměn a občerstvení i „Průkaz mladého kapitána“. Celé akci přálo i počasí, takže jsme se všichni nejen báječně pobavili, ale i opálili. Projížďky na plachetnicích si užili nejen děti, ale samozřejmě i jejich rodiče a další rodinní příslušníci, záchranný člun byl naštěstí jen „pro okrasu“ a nebylo ho zapotřebí, přesto však bylo dbáno na bezpečnost a všechny děti měli na sobě v době projížďky záchrannou vestu. Děkujeme YCVP za spolupráci a těšíme se na další.
Mgr. Sylvie Samsonová, MSc
Regionální manažerka
Finhaus, a.s.

Manažer YCVP Láďa Kulíšek má se svým osvědčeným týmem složeným z kamarádů z našeho YC, lví podíl na každoroční organizaci dětských dnů. Jak ten vidí sobotní akci? Zní to jako reportáž, když říká:

"A tak je sobota. V šest hodin ráno vyšlo sluníčko. Nedočkavci na terase jachtklubu rozhání ranní mlhu. Panorama vranovského jezera nemá konkurenci. Nedá se toho nabažit.
Kávičkou dětský den s FINHAUSEM a.s. - začne i skončí. Kluci, jdeme na to!"
"Vše je připraveno již od včerejška . Devátá hodina . Pracovní tým složený ze skalních závisláků, pomáhá s ozvučením. Ještě natahujeme spravenou markýzu. Proviantní mecenáš a kapitán jachty Sasanka, Míra Klein, dovezl náklaďáček tropického ovoce".
"A je to tady, naši generální sponzoři z FINHAUS a.s. - mají jasnou představu. Posuneme dnes rovnoběžky trochu k rovníku. Bezva , nafukujeme palmy a tahitské květinové boa zdobí manažerky.
Sluncem zalitá třpytivá hladina je úplně to pravé, co se nedá objednat ani koupit.
Tatínkové a maminky jsou hrdí na mladé kapitány a admirálky . Několik stanovišť pro soutěže v šikovnosti juniorů, dokresluje celkovou pohodu. Je docela možné, že právě mezi těmito dětmi jsou budoucí členové našeho jachtklubu".
Lad. K.

autorem fotek je MGr. Emanuel Briestenský.

---

Práce je stále dost Děravá střecha Plasťáku i budka se srdíčkem jsou opraveny. Muškáty jsme přesadili do nových truhlíků. Zbývá uspořádat co zbylo z nářadí. V pátek připravíme areál na sobotní akci.

Text i foto: Emanuel

Fotogalerie

---

Prvomájová Ahoj!
Každá víkendová návštěva vždy něco vylepší. Tato byla prvomájová.
Přijeďte a třeba – ne jenom se podívat. Sezóna na vodě je tady!
A o víkendu má být opět přijatelno.
Emanuel

---

Mola YCVP a jejich kotvy Už několik let máme na přehradě dvě mola, u kterých kotví kajutovky našich členů. Zdá se to být jednoduché. Mola se prostě dají na vodu, bezpečně zakotví a je hotovo. Bylo by tomu tak, kdyby hladina vranovského jezera byla stálá. Bezpočet zmínek a fotek na našich webovkách však dává představu o realitě při kolísání hladiny. Minimální hloubka pro plavbu a manipulaci při přistávání a vyplouvání je dána velikostí kýlů plachetnic. Naše lodě mají kýly od 100 cm (to jsou ty nejmenší, s délkou okolo 6ti metrů), až po ty největší s délkou 9ti až 10ti metrů, s kýly okolo 200 cm. Klesá-li hladina, musí se posunout mola více do jezera a naopak. V okolí mol máme hozené mnohametrákové kotvy, na které se při změnách polohy každého mola, tyto opakovaně přikotví. Jejich polohy na dně jsou dány souřadnicemi GPS. Zaměřování kotev pomocí GPS navigace provádí s vojenskou přesností major v.v. Ing . Pavel Maštera, který nám také každoročně vytyčuje dráhu pro závod elektročlunů "Vranovská námořní míle". Ano, je tomu tak! Ten název závodu není pouhým pokusem o atraktivní propagaci tradičního závodu elektročlunů, ale opravdu přesně vytýčená trať v délce 1 námořní míle. Tou poslední akcí Pavla Maštery, bylo letošní zaměřování kotev, které sám komentuje:
V sobotu 16.4.2014 odpoledne, tedy spíše až navečer, jsme spolu s Mirkem Rezkem zaměřili pozice kotev prvního mola podle bójek, které tam dopoledne navázal potápěč Luboš Vaněk. Použili jsme pro kontrolu dva přístroje Garmin. Zaměřovali jsme z lodičky a jak je patrno z Mirkových fotek, napnutím lana jsme se snažili být co nejvíce přesně nad kotvou. Přesnost měření se pohybovala mezi 2-3m, podle toho kolik bylo zrovna k dispozici družic.
Na obrázku č.1 je situace již pro lepší představu převedena na Mapy cz. , na obrázku č.2 je měření staženo z přístroje do počítače a na č.3 je situace tak jak je v podstatě vidět v přístroji GPS. Mapa v přístroji GPS i v počítači je stejná.
Pravdou je, že naměřené hodnoty se u jednotlivých pozic a GPSek mírně lišily, nicméně rozdíl je pro nalezení kotev zanedbatelný. Získané souřadnice z obou přístrojů navedou celkem spolehlivě plavidlo nad kotvy.
Pozici mola jsme neměřili, neboť jak je všeobecně známo, je každou chvíli jinde.

Jen pro zajímavost:
kotva č.2 je od kotvy č.1 vzdálena přibližně 61m
> kotva č.3 je od kotvy č.2 vzdálena přibližně 22m
a kotva č.4 je od kotvy č.1 vzdálena přibližně 40m.

---

Jaru vstříc Tak jako každoročně, s příchodem jara je třeba okolí jachtklubu i prostory v mobilhaimu - klubovně, uklidit a připravit na nadcházející sezonu. Byť byla ta letošní zima rozpačitá, práce s tím je víc než dost. A jak to proběhlo? Líbí se vám nový přístřešek? Nejen to, zaznamenal Emanuel na svých fotkách. Všichni se činili! Výsledek rozhodně stojí za pochvalu, co říkáte?

Vedení jachtklubu děkuje všem zúčastněným za iniciativní přístup k letošnímu jarnímu, generálnímu úklidu.

Ti, kteří se tentokrát nemohli zúčastnit, budou mít ještě fůru možností tak učinit, neboť, jak podotýká Emanuel:
Uvedené snímky pouze informují o průběhu brigády, jak se všichni účastníci úspěšně zapojili.
Nepořádek byl dočasnou záležitostí, ovšem vylepšovat i nadále bude co.
Emanuel

---

Sousedé také uklízeli Také v jachklubu Znojmo, proběhl v sobotu 23 dubna jarní úklid. Stejně jako u nás, se zúčastnili především aktivní jachtaři. Po mnohahodinové práci pětadvaceti lidí, byl jejich areál i s bezprostředním okolím jako ze škatulky.

Vranovští jachtaři z obou jachklubů, YC Vranovská přehrada i YC Znojmo, tedy můžou směle prohlásit:
"Letošní sezona může začít, jsme připraveni"!

Autorem fotek je Roman Bradáč

---

Valná hromada YCVP 2016 Každoročně na jaře, se koná Valná hromada Yacht clubu Vranovská přehrada. V podkrovní vinárně na Kramářské ulici, se nás 23. března sešlo 32 členů našeho YC. Na programu schůze bylo schválení nových stanov, do kterých musely být zapracovány změny dané novým Občanským zákoníkem, zhodnocení celoroční činnosti, finanční zhodnocení minulého roku i schválení rozpočtu na letošní rok 2016 a volby nového vedení YC. Hlavní zprávu s celkovým výčtem všeho co se u nás událo a změnilo, přednesl prezident YC, Ing. Miroslav Švéda. Ekonom YC Libor Frimmel zdůvodnil vynaložené finanční prostředky v r. 2015 a účel, ke kterému byly použity. Závěr jeho zprávy tvořil návrh finančního rozpočtu na letošní rok 2016.
Poté proběhly volby do orgánů jachtklubu. Staronovým prezidentem YCVP se stal Ing. Miroslav Švéda, víceprezidentem YC jsme si zvolili opět Libora Malafu a do výkonného výboru YC, byli zvoleni Miroslav Klein, Ing. Petr Zeman a Martin Zeman. Do revizní komise YC byli zvoleni Ladislav Holík, Pavel Bula a Emil Svoboda.
Průběh bouřlivé diskuze nad úkoly letošního roku a způsoby jejich řešení opět potvrdily, že jachtaři jsou dobrá parta, zvyklá od vody držet spolu a na všem se společně domluvit. Návrhy byly přijaty.
Naše řady se rozrostly o Ing. Danu Zemanovou, Toma Nevorala, Ivana Jirouta, Miroslava Švédu ml., Romana Hochmana, Petra Fice, Pavla Večeřu, Denise Pereiru Matheuse, novými čekateli jsou Martin Jilich a Petr Fejt.

NOVÉMU VEDENÍ PŘEJEME ÚSPĚCH, KLID PŘI PRÁCI A DOSTATEK ENERGIE NA PROSAZOVÁNÍ SVÝCH ROZHODNUTÍ!

---

Neděle Velikonoční U vody je už stále příjemněji. Když si ovšem můžeš vybrat okamžik, kdy k ní přijedeš trávit relax. Jarní sluníčko zve k posezení na terase jachtklubu. Toto je ovšem jiná situace. Voda stále stoupá a Mirek Rezek zjišťuje, že molo v Granátové zátoce je po zimě poškozené a nutně se musí odtáhnout do přístavu YCVP pod vojenskou zotavovnou k opravě. Opět ( po kolikáté už? ), trio fachmanů vyráží k neodkladné akci. Mirek Rezek , Míra Klein a Láďa Kulíšek jsou těmi třemi, kteří místo pletení pomlázek vnoučatům vyrazili, na palubě Calypsa, na záchrannou misi. Během dvou hodin se podařilo utrženou lávku s proraženým plovákem, hlemýždí rychlostí a s notným rizikem, doplavit po vodě v závěsu za s/y Calypso, do boxu červeného mola našeho jachtklubu.
I takhle může vypadat předvelikonoční čas vranovských jachtařů!
- Pánové díky!
- p,s. Podařilo se ještě opravit nárazníkový retarder, na který nebyl dva roky čas. To je náš velikonoční darek pro majitele prvního boxu.
Mirek Rezek

---

Sešlost, tentokrát vyloženě pracovní – akce „Kotvy a úprava červeného mola“
Tuto akci Láďa, jako hlavní iniciátor hodnotí na jedničku: „Všichni přítomní dělali co mohli. Dobrá parta jak v práci, tak i u společného stolu“.
Honza Pátý byl tentokrát s námi jen v duchu, po telefonu se zajímal, jak se dílo daří. Honzo, patříš mezi naše nejstarší nestory, Tvé tělo si řeklo o trochu orazu – netrap se tím, máš, na to nárok.
Hlavně se brzy se uzdrav! Sezóna se kvapem blíží. Emánek (74), nejstarší z nás, Tě dočasně zastupuje a fotoaparátem dokumentuje naše snažení. S Martičkou tvoří sehranou dvojku a průběžně zajišťují pořádek i celkový servis v hajmu. Ivanka je profík, pečená krůta i zelňačka byly skvělé.
Tato akce nebyla zveřejněna jako brigáda a oběd i svačina byly na náklady party, co si přispívá na stravu.
„Zemani a Švédi“ zcela vážně přebírají zodpovědnost, zůstává po nich vždy čisté dílo. V areálu klubu si ti, co makají užijí někdy i pěknou porci adrenalinu v montérkách. Vyvezení první kotvy pomocí Dřevky byl neopakovatelný zážitek, druhá kotva zatím odpočívá pod vrbou na suchu a čeká na uplatnění. Výrobu obou kotev dozoroval Honza Pátý a jeho kamenický vozík dobře posloužil k jejich dopravě.
Kájovi Komendovi velký dík za formanku s kotvami, Emilek Svoboda je naše lanová záchrana, inu, každý podle možností s trochou do mlýna a dílo je hotovo.
Táta Švéda zušlechtil jívu a pro oko kamery se vylouskl skvělý panoramatický pohled na druhé molo – jak na krásné pohlednici. Kuchyňka v hajmu je vylepšena bojlerem na teplou vodu – bude zprovozněn po připojení hajmu k vodovodnímu řádu. Modrásek funguje zatím v zimním režimu pomocí minivodárny a vlastního zásobníku vody.
Vypadá to, že zimu jsme přežili bez větších problémů a živlové jsou nám zatím též příznivě nakloněni. Zbývá doladit některé detaily a lodě se mohou stěhovat na mola.
Náměty Ládi Kulíška zpracoval a doplnil Emanuel

---

Amundsenové z Lančova... ... aneb ledoborec Calypso. Samozřejmě, že je to napsáno s nadsázkou. Ale na fotkách je vidět, jak posádka Calypsa rozbíjí asi centimetrový led, při svém návratu do bezpečí mola YCVP v posledním lednovém dni. Z Lančovské zátoky k našemu molu, je to napříč přes celé jezero, což je úctyhodná vzdálennost.
V minulých letech jsem vždycky při upoutávkách na zimní plavby, podotknul: "Jsem zvědavý, jak dlouho budou mít účastníci splavnou, nezamrzlou vodu, která jim umožní vyplouvat". A hele, ona to už není teoretická možnost, ale reál.
O pocitech Ládi a obou Mirků, svědčí nejlépe zvolání po přistání: "A teď rychle do klubovny, na horkou polívku!"

---

Zimní Vranov Místa, která tak důvěrně známe z letních dnů, dostávají v zimním období zcela jiný vzhled. Většině z nás není dáno tento rozdíl ani zaznamenat. Ovšem jsou mezi námi jedinci, kteří dokážou atmosféru takovéhoto okamžiku nejen vnímat, zobrazit, ale dokonce se o něj i podělit s ostatními.
 

---

Náš "Námořnickej bál" 2016 V sobotu 23. ledna jsme se sešli v eMku na Kramářské už popatnácté. A všichni rozhodnuti si to opět užít. A nutno říct, že podmínky k tomu máme přímo ideální. Všechny nás spojuje celoživotní láska k Vranovské přehradě a kamarádství lidiček motajících se kolem vody je, jak známo, nejpevnější.
A atmosféru bálu je zbytečné vzletně popisovat. Stačí položit stejnou otázku: Láďo, Marie, Karle, Milane, Mirku. Jak se Vám líbilo na bále?

Láďa Kulíšek se už od prvního bálu stará s týmem dobrovolníků o tradiční výzdobu vinárny, kde vždycky akce probíhá. "Kdo má v sobotu dopoledně čas, příjde pomoci. Ale dva nestoři našeho jachtklubu Honza Pátý a Emánek Briestenský tvoří nerozlučný tandem, který se zúčastňuje automaticky. Nikdy mně, za těch patnáct let, nenechali ve štychu. Jak při výzdobě, tak i při úklidu a úschově bálových rekvizit".

Bál zahájil prezident Yacht clubu Vranovská přehrada, Ing. Miroslav Švéda.

Mezi námi se veselili i zástupci našeho významného sponzora, ČSOB pojišťovny a.s. A jejich slova uznání jsou pro nás vyznamenáním:
"Ráda bych poděkovala za sebe i své kolegy Yacht klubu Vranovská přehrada za pozvání na jejich tradiční Námořnický maškarní bál, který se uskutečnil dne 23. 1. 2016. Bylo mi velkou ctí této báječné akce se zúčastnit, potkat se s úžasnými lidmi a sledovat kolegy jak zápolí v ryze námořnických disciplínách. Přestože jsme nakonec v těchto disciplínách nevyhráli, odnášíme si krásný zážitek a motivaci pro trénink na příští rok. Budeme velmi rádi, pokud se budeme na akci příští rok moci významněji podílet a být nápomocni s avizovanou tombolou. Již nyní se těšíme".
Za tým ČSOB Pojišťovny Sylvie Samsonová
Děkuju!

Na bále se objevily také tváře nových členů, kteří neváhali přijet i z velké dálky. Stejně tak jsme uvítali i Věrku a Milana Vystrčilovi, jako jediné zástupce našich sousedů na přehradě, jachtklubu Znojmo. A o Milanovi lze říci, že reprezentoval YCZN výborně, neboť vyhrál soutěž o cenu Maršála Malinovského (tu scénu z "Pelíšků" zná v republice snad každý). Dobrá zábava gradovala půlnočním vystoupením temperamentní krasavice, která tradičně rejdila po vinárně bez závoje.
Mladá noc zestárla až s rozbřeskem!
Lad. K.

Marie Karšulínová taky umí pochválit:
Letošní jachtařský bál se opět vydařil. Jak by ne, vždyť byl patnáctý - jubilejní! Že si byli organizátoři plesu jubilea vědomi, o tom svědčil nejen jako každý rok krásně vyzdobený sál, ale i geniální nápad umístit text "Hymny jachtařů" na zadní stranu vstupenky. Ples tak mohl být zahájen sborovým zpěvem všech nadšených vyznavačů jachtingu. Na výborné náladě účastníků námořnického bálu se neodrazila ani letošní menší účast. Milovníci tance se tak mohli dosyta vyřádit na parketu. Na své si přišly i chuťové buňky, výborná večeře určitě chutnala všem. A "maršál Malinovskij" také jako každý rok potvrdil soutěživý duch nejen mořských vlků, ale i vlčic. Malé mínus na celkové výborné známce plesu měla jen letošní "půlnoční" krasavice. Ti, co očekávali sexy kočičku se slibnými křivkami a pořádným sexappealem, museli se spokojit pouze s nudným vystoupením byť blonďaté, ale jinak zcela určitě šedé myšky. Zvláště pak pánové "horňáci" by měli nárok na navrácení poloviny svého striptýzového příspěvku.

Svoje dojmy popsal i Karel Bula:
Podstatnou část organizace na svých bedrech odnesl Láďa Kulíšek. Já jako přespolní jsem se účastnil v 10,30 v sobotu zdobení sálu s dalšími pomocníky a byli jsme odměněni polední držťkovou polévkou (byla skvělá) a malým pivem.
Láďa musí vždy vymyslet nějakou kulišárnu, Takže to tentokrát byl nápad s rytmicko vokálním uskupením ve složení Jindra - housle, Mirek z dua Dreams kytara, Pavel (bratr) buben a Láďa vozembouch. Já jsem zpíval píseň Námořnický bál od Matušky. Notovali si ji se mnou mnozí, neboť na vstupenkách zezadu byl text písně.
Ples zahájil president YCVP Mirek Švéda krátkým proslovem. Je nutno zmínit jeho oblečení, na hlavě měl originál americkou čepici US Navy.
Takže to byl úvod k zahájení plesu. No a potom již zvala přítomné hudba Dua Dreams na taneční parket. Stateční kapitáni a krásné dámy toho hojně využívali, o přestávkách se vedly řeči, myslím, že se všichni rádi viděli.
A už tu byla tradiční soutěž Maršál Malinovsky ve foukání hořlaviny přes oheň na dálku. Účastnili se pánové i odvážné dámy a jako vítěz vyšel Milan Vystrčil ze sousedního jachtklubu. Byl jako jediný reprezentant YCZN s manželkou Věrou.
Než jsme se nadáli byla půlnoc a jako půlnoční překvapení ohlásil Láďa kontrolu pracovnice plavební správy, kteráž postupně při svém kreativním vystoupení zkontrolovala nejen mnohé kapitány, ale kupodivu i mnohé vznešené dámy.
Myslím, že je nutno organizátorům plesu poděkovat za zdařilou akci a můžeme se těšit na další ročník, protože kdo si hraje, nezlobí.

Milanovi a Věře Vystrčilovým z YCZN, stačilo na poznámku o bále pár vět, ale i z nich lze usoudit, že se jim tam líbilo:
"Bylo to dobré. Jídlo bylo chutné. Obsluha slušná. Hudba občas nic moc. Organizace také dobrá. Pobavili jsme se dobře, napili taky, takže spokojenost. A co že jsi nebyl ty, Tondo? Doufám, že ne z obavy, že přijde polovina našeho klubu? "
- Ahoj, Věra a Milan!
p.s. Milane, vydechni! Důvodem naší neúčasti byla (a stále ještě je, už desátý den trvající, chřipka mojí Evičky).

Miroslav Švéda bál zahajoval a tak, pochopitelně, je jeho i závěrečné zhodnocení:
"15. námořnický maškarní bál byl podle mne vydařenou akcí po všech stránkách, myslím, že jsme si ho všichni, co přišli, užili. Poděkování patří samozřejmě i všem členům " přípravného týmu" za provedení výzdoby sálu a manažerovi L. Kulíškovi za organizační zajištění celé akce.
Ten, kdo tam nebyl, jeho škoda, my ostatní se už jistě těšíme na příští rok, kdy bude snad tahle úspěšná tradice pokračovat dalším dílem".

- NÁMOŘNICKÝ MAŠKARNÍ BÁL 2016 SKONČIL!
- KDO PŘIŠEL, TEN VIDĚL A ZCELA JISTĚ SE I POBAVIL!
- AŤ ŽIJE NÁMOŘNICKÝ MAŠKARNÍ BÁL 2017!

---

Stožár na pláži "Je po Silvestru, i pouhá vzpomínka může vyloudit úsměv na rtech. Tak ať je tedy sranda. Já a stožár na pláži? Jak bych si nepamatoval. Tak to vopravdu bylo. Pamětníci určitě budou souhlasit", říká Tonda.
Láďo, ten váš superdron, byl tentokrát ve dvojnásobný výšce než jsem tenkrát bejvával já na vršku stožáru.

Říkalo se, že ty stožáry měly 90 metrů, až nahoru k plošině vo rozloze tak 150 x 150 cm, kde byla umístěná vobrovská kladka, kterou použili němčouři při montáži stožáru.

Pokud si pamatuju, lezli jsme tam ze znojmáků v tý době jenom dva. Já a "Grandec". Většinou jsme byli nalití jako děla. Já jsem tam lezl ještě když jsem utíkal (nezáleželo jestli ve dne nebo v noci), když mně honili po pláži policajti. My jsme jim říkali hémoni, což je výraz z brněnskýho hantecu. My jsme tam v Brně určitou dobu tehdy hostovali na různejch vysokejch školách, např. já na VUT stroj, "Pigi", na VUT stroj, "Džimi" na VUT elektro, "Cap" na VUT elektro a spousta jinejch křapíků (rozuměj kluků).
Voni se hémoni tam za mnou báli vylízt, tam totiž se zhruba v polovině výšky muselo přejít na protější stranu stožáru po asi 30 čísel širokým nosníku v délce přibližně 6 metrů, úhlopříčně na protější stranu a až tam se opět dalo pokračovat v lezení. Tady šlo skutečně o život a takřka nikdo už dál nepokračoval. Co až tam k té úhlopříčce vylezlo borců, tam to vzdávali. Tam najednou nebylo čeho se přidržet, nebo čeho se zachytit při zakolísání. Jakmile jsem byl na protější straně byl jsem v naprostým bezpečí před kýmkoliv. Navíc, dole často číhal jejich pes a tam nahoru za mnou pochopitelně nemohl. Po těch navařenejch stupech jsem vylezl až do míst, kde výztužný úhelníky tvořily tak hustou síť, že bylo až obtížný se protáhnout skrz ně, do klece uvnitř konstrukce stožáru. Ke kladce to bylo ještě tak 10 metrů.
Vydržel jsem tam dlouho, měl jsem tam židli (tu jsem vzal jednou u "Kapra" a na zádech ji vynesl nahoru do klece), popelník a starej kus deky. Nejednou jsem tam chrupal až do rána. I uprostřed léta tam uměla bejt pěkná kosa. A když funěl vítr, výkyv stožáru byl už nepříjemně citelnej. Většinou to bylo tam a zpátky během 1,5 hodiny. Tam jsem byl v bezpečí až do okamžiku, kdy jsem slezl dolů. Zhusta jsem tam přímo pod stožárem, dostal kartáč a byl zase tejden ode mně klid.

Obdobnej stožár byl i na protější straně jezera, ale na ten jsme nikdy, z pochopitelnejch důvodů nelezli. Bylo to pro nás z ruky a chyběli diváci.
Mám doma někde v archivu panoráma focený mou Exou z výšky kolem dokola tak, že jsem se přesouval vždycky na šířku záběru až o celejch 360°, sedíce nahoře u tý kladky. Dnes by to byl určitě jedinečnej unikát, jenom to najít. Vono to vypadá při poslechu nebezpečně, protože tam jsi seděl úplně na špičce stožáru, za zády kladku a všude jenom volnej prostor. Níže vysvětluju, že i tam šlo využít horolezcům známou poučku vo třech bezpečnejch bodech pro pohyb ve vejšce. Stejně tak by určitě pro pamětníky bylo k popukání foto, který se u mně taky někde válí, jak v 90 metrech vlajou na lati moje jégry. Propálil jsem je u posledního podzimního táboráku v 66tým, když jsem tam nalitej usnul moc blízko u vohně.
Druhej den jsem je teda vynesl až nahoru a tam, nebudeš tomu věřit, vlály až do května příštího roku, kdy jsem je zase snesl. Podrobili jsme je dole hned rozboru. Vojenský jégry si všichni pamatujete, byla to festovní houně. To, co z nich udělalo půlroční působení mrazu, sluníčka, deště a větru nás tenkrát všechny překvapilo. Změnilo se to v řiďoučkou síťovinu, podobnou dámskýmu kombiné. Pamatuju si, že jsem je za pár piv přenechal hospodskýmu "Kapříkovi", kterej si je pak pověsil nad krbem a tou historkou kolem nich, bavil kumpány při jeho častejch večírcích.

K tomu mýmu rozhodnutí jégrovky snýst ze stožáru dolů, se váže ještě jedna moje vzpomínka z který, kdykoli se mi vybaví, mně i po tolika letech zamrazí. Nahoře jsem jégry sundal z latě, omotal si je kolem pasu a lať jsem prostě pustil dolů z tý vejšky. Naprosto mně nenapadlo, že nepoletí tak, jak jsem si já myslel. Po pár metrech se totiž stočila naplocho a odfrčela jako točící se vrtule do dáli na pláž. Já už jsem pak jenom bezmocně sledoval kam míří. Pláž plná lidí na dekách. Viděl jsem i z tý vejšky lidi, kteří vyskočili z deky, když nedaleko od nich lať udeřila o zem. A tohle intermezo má svědky. Poblíž v tom okamžiku se zcela náhodně nacházeli Pigi a Dalda, oba pardi z naší pivní "sajtny", jak jsme naší partě říkali. Pak mně to líčili takto. Na rozdíl od těch rekreantů hned pochopili odkud se ta lať vzala a okamžitě pohlídli nahoru na stožár a jak tam viděli obrys postavičky, hned byli doma. Okamžitě to tipli na Tondy. A měli pravdu. Já jsem se ovšem v tom vokamžiku neměl za hrdinu, ale docvaklo mně až dole, co se všechno mohlo stát a jaký by to pro mně mělo důsledky.
A ta kladka nahoře? Tu jsem ještě využíval zcela záměrně k udržování svý pověsti vodvážnýho křapíka se železnýma nervama. Dělal jsem tam, v tý výšce a na tom malým protoru stojku. Holky dole pištěly, když jsem v tý vejšce vystřihnul parádní stojku, za kterou by se nestyděl ani zakladatel Sokola pan Tyrš.

Až po mnoha a mnoha letech, to už ten stožár nad pláží ani nestál, jsem na jednom večírku, jak my jsme říkali "čechru", to svý malý tajemství vyjevil. Podle Jirky "Cmundy" Roupce, označení "čechr" vzniklo jako důsledek činnosti pardů na večírcích, kde vlastně tím svým jednáním si jakoby vystavovali svoje ega na odiv, "čechrali si peříčka". Možná v jejich partě tomu tak bylo, ale u nás to mělo původ v načechraný pěně "blóška" (rozuměj piva), neboť toho jsme vypili vopravdu kvanta a žádnej společnej víkend se nevobešel bez bečky /beček, pivka, na kterou jsme se vždycky solidárně skládali.
Naražení každý bečky byl skutečnej vobřad, kdy Pigi (vždycky jen on), sud narážel dřevěnou pípou a udělal na ni zářez jako dělávali pistolníci na pažbě koltu, když poslali protivníka do věčnejch lovišť. Do dneška ta pípa visí nad krbem v jeho chatě a les zářezů každýho okamžitě upoutá, to se nedá přehlídnout. Celá parta za doprovodu kytar zpívala písničku z Limonádovýho Joea, na kterou jsme si sami upravili slova.

Ta naše pivní hymna začínala: "Jó blóško, to je moje gusto, bez blóška mám v srdci pusto...."

No a teď k tomu přiznání. Přiznal jsem, že ta stojka tenkrát byla markýrovaná. Stačilo si tam lehnout na záda, pevně se zaklínit a chytit tý kladky, chvíli se vrtět, zvedat nohy jakoby váhavě když hledáš rovnováhu a pak je pomalu zvedat
Nikdo tam dole neměl nárok ten podvůdek vodhalit, páč to sledovali pod nemožným úhlem. Ovšem vopravdovým fenoménem v týhle disciplíně byl Grandec, kterej se tam na tý plošince vztýčil a vzpřímenej několikrát zamával rozpaženejma rukama.
Dost se mi svěřoval, po bůhví kolikátým pokusu mně říkal, že toho musel nechat, páč začal mít strach, že se odrazí a bude letět jako pták. To nutkání prej bylo u něj čím dál silnější. Po mnoha letech jsem se dozvěděl, že zakalil ( zemřel ), při akci záchranářů. Mám doma popelník, kterej mně daroval ke 40tejm narozeninám. Velká litinová placka s nápisem "je na západ cesta dlouhá", což jsou slova známý trempský písničky, za kterou jsme od hémonů bejvali biti jako žito. Mám ho v dílně na polici a kdykoli na něj "položím voko" ( kdykoliv ho spatřím ), Grandec se mi vybaví, jako by to všechno bylo včera.

- "Nikdy se nevrátí, to naše mládí"..........!

- Tonda -

Pigi a Dalda	brno bolero... vysokoškoláci Kendy, Pigi a Cap
u této fotky mám napsáno: celkem byly 4	Já u paty... To mě ještě stačilo být pár metrů nad zemí
pod širákem 1965

O stožáru se také zmiňuje Jirka Cmunda Roupec ve svém vzpomínání na mládí, v publikaci vydané znojemským Okrašlovacím spolkem - http://okraspol.sweb.cz/pages/publikace_podyjska_odysea_vranov.html

Na Str.56, píše:
Naším oblíbeným místem na pláži byl takzvaný betonek – betonový kvádr sice jen půl metru vysoký, ale přesto poskytující pro pozorování okolního dění patřičný nadhled. Původně sloužil jako jeden ze tří úchytných bodů lan kotvících vysokou stožárovou konstrukci. ...
A pak také ty stožáry. Svou takřka stometrovou výškou lákaly k výhledům do dálav. Párkrát jsem se také pokoušel o zdolání toho, co stál na okraji pláže, ale vždy mi v polovině výstupu chyběla odvaha přejít po úzkém nosníku na úhlopříčnou stranu věže, kde pokračovala stupadla k vrcholu. Opravdovým mistrem a přeborníkem ve výstupech na stožár byl kluk známý pod přezdívkou Grandec. ...To se opakovalo od sezóny k sezóně až do té doby, než odborníci naznali, že stožár je v takovém stavu, že hrozí zřícením a rozhodli o jeho odstřelu. Pyrotechnici navrtali do betonových základů díry, vložili do nich nálože, omotali pilíře drátěným pletivem, odřízli kotvící lana. Po detonaci se stožár zakymácel, jakoby se vzepjal, načež se zlomil v půli a dopadl na určené místo. To byl i konec Grandecovy kaskadérské atrakce. Od té doby jsou ho už také neviděl...

- p.s. Bude-li to číst někdo ze zasvěcených - pamětníků, a má z tohoto období fotky, vzpomínky....,ať dá vědět na mejly: tonda.vaurien@seznam.cz, nebo na l.kulisek@club34.cz. Dáváme dohromady vzpomínky vranovských old pardů do připravovaného "Vranovskýho památníčku".

A za jakým účelem ty vysoké ocelové stožáry, tvořící po celé ty roky nezaměnitelné panorama pláže, vůbec vyrostly?
Na stránkách technet.idnes to, mimo jiné, vysvětloval před mnoha lety pan Vrána, dlouholetý hrázný z Vranova takto:
- Za války měly přehradu ve správě německé okupační jednotky. A ty dva stožáry byly důležitým článkem ochrany hráze před případným bombardováním spojeneckým letectvem. Přes obrovské kladky na vrcholech obou stožárů bylo natažené ocelové lano asi 600 m od hráze, na němž byla přes celé jezero pověšená síť, na níž byly zavěšeny výbušné systémy. Tato t.zv. "detonační zóna" chránila přehradu před pumami spojeneckých letců nad vodou. A dále, pro případ torpédování paty přehradní hráze z nízko letících letounů, bylo údajně vytvořeno na hladině jezera, ještě před detonační zónou, minové pole z námořních mil. Dále pan Vrána vzpomíná, jak po válce likvidovali výbušné systémy a minová pole vojenští pyrotechnici s vojáky Rudé armády.

---

Z vlastní vůle přístavní dělník "Na Štěpána není pána". Já myslím, že tohle oblíbené koledování na Vánoce by se dalo v mém případě nahradit oním známým "loďařina to je dřina". Tak jsem pojal tento druhý svátek vánoční já. Nedalo mě to. Na teploměru 14 stupňů, ani větřík, krátké rukávy a monterky. To je už pro mně skoro jako národní kroj. Kontrola mola, povytažení a převázání kotev. Už to mám nacvičené jako automatický rituál.

HOTOVO!

A odměnou mně bude chvilka zábavy s dronem. Dostávám ho tak vysoko, až ho ztrácím z dohledu na sluncem prozářené obloze. Stojím sice na zemi, ale už jenom pohled na navigační obrazovku a informace o dosažené výšce 200 metrů, u mně vyvolává závrať. Pořízené fotky ve vysokém rozlišení, si pak prohlížíme v klubovně jachtklubu.

Právě tady padla poznámka, že podobné panoráma musel vídávat v šedesátých létech Tonda Hadroušek, při svých furiantských lezeních na wehrmachťácký stožár, který stával v horním levém rohu pláže. No a od poznámky byl už jen krok k nápadu, zeptat se přímo Tondy, jak to tenkrát bylo.

Takže: "Tondo, pamatuješ si ještě, jak to tenkrát bylo"?

L. Kulíšek

---

Námořnický maškarní bál Náš "Námořnický maškarní bál", se bude konat 23. ledna 2016, v tradičních prostorách podkrovní vinárny M - Centrum na Kramářské ulici. Vyplouváme v 19 hodin. Předpokládáme opět i účast členů YCZN. Už účast členů obou jachktlubů sama o sobě znamená zvýšený zájem o místa ve vinárně M Centrum, kde je omezený počet míst a proto asi nebude od věci, se zajímat už nyní, o zamluvení míst u stolů a koupi vstupenek.
Vstupné na akci je 350 kč. V ceně je večeře a láhev vína - 0,75l.

Více informací o akci lze získat na:
- MVDr Ladislav Kulíšek - mob: 603 785 756, mail: lkulisek@club34.cz
- Eduard Procházka - mob: 608 760 012, mail: eda.prochazka@volny.cz

- pro váhavé jsou na webovkách našeho jachtklubu zmínky o minulých ročnících našeho bálu: www.ycvp.webz.cz /stalo se

---

---

---

---

---

---

---